Podtitul tohoto článku by mohl znít: „Jak po sobě zametat stopy ve vyhledávačích aneb co se starými blogy„. Řeč bude o fenoménu, který postupem let zasahuje stále více lidí: výsledky vyhledávání spjaté se jménem uživatele.
Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s podobnými dotazy, které chodí na uživatelskou podporu Blog.cz:
1. „Hledala jsem si své jméno na Seznamu a našla svůj starý blog, za který se už stydím, ale nepamatuju si heslo. Jak mám ten blog zrušit?“
(Odpověď: Napiš na blog@blog.cz a připrav se, že budeš prokazovat, že jsi skutečně autorem blogu, který chceš zrušit).
2. „Našel jsem na Googlu blog, kde se o mě píše. Jak se to dá z toho blogu odstranit?“
(Odpověď: Samotná skutečnost, že někdo použil vaše jméno v nějakém článku na svém blogu, vám nezakládá právo chtít takový článek smazat. Pokud se nejedná o prokazatelný případ kyberšikany, pak máte smůlu, platí svoboda slova).
3. „Kdysi jsem pro jeden blog napsal článek, ten blog už je dávno neaktivní, ale vyhledávače ten článek pořád nacházejí jako výsledek hledání mého jména. Co s tím můžu udělat?“
(Odpověď: Ideálně zkontaktovat autora blogu a požádat ho, aby článek smazal, protože vám vadí. Pokud se autor nemůže už do blogu přihlásit, pak ať napíše na blog@blog.cz, viz otázka č. 1).
4. „Někdo se za mě vydával v komentářích u článku na nějakém blogu a teď to nachází Google jako výsledek hledání mého jména. Jak ty komentáře odstranit?“
(Odpověď: Opět je ideální kontaktovat autora blogu a požádat ho o smazání takových komentářů).
5. „Někdo si založil blog pod mým jménem a uráží mě tam. Chci ten blog zrušit.“
(Odpověď: Blog bude zrušen, pokud se jedná prokazatelně o případ kyberšikany. V takovém případě ho nahlaste na blog.cz/report. Pokud to není zřejmá kyberšikana, pak napište na blog@blog.cz a připravte se, že budete možná dokazovat, že jste skutečně člověkem, za kterého se někdo vydává).
6. „Známý kdysi založil blog, kde jsem také občas přispíval. Nyní chci blog zrušit, ale ani jeden z nás už si nepamatuje heslo, jak se dá blog zrušit?“
(Odpověď: Napište na blog@blog.cz žádost o změnu registračního e-mailu v blogu a připravte se opět na prokazování autorství).
7. „Někdo mi ukradl moje fotky z Facebooku a dal jsem na svůj blog i s mým jménem. Dá se to odstranit?“
(Odpověď: Připravte se na složité dokazování, že se jedná skutečně o vaše fotky. Pokud je váš profil na FB veřejný, pak je velice složité něco dělat, protože si vaše fotky může zkopírovat kdokoli.)
8. „Kdysi jsme s kamarádkou psaly blog, na blogu jsou naše telefonní čísla i jména, ale do blogu už se neumíme přihlásit. Jak se dá ten blog zrušit?“ (Odpověď: stejná jako u otázky č. 6).
—
Podobné dotazy se velmi často opakují a v poslední době jich spíše přibývá, než že by to jevilo klesající tendenci. Co to dokazuje?
Jak Blog.cz „stárne“ (letos v létě oslavil 6 let existence), přibývá velmi starých blogů (4-6 blogů), do kterých se jejich autoři dávno nemohou přihlásit a ke kterým se navíc už ani nehlásí (často prostě proto, že na ně časem zapomněli). Typickým scénářem je případ, kdy uživatel změní e-mailovou adresu a na původní registrační e-mail se již nedostane. V takovém případě se dostane do slepé uličky, protože obnova hesla je pro něho znemožněna (e-mail s odkazem na obnovu hesla se posílá na původní registrační e-mailovou adresu uživatele).
Čtěte k tématu:
A co je podstatné: stáří blogu hraje pro vyhledávače významnou roli a platí, že čím starší blog, tím spíše se dostane na čelní místa ve výsledcích vyhledávání. I proto je velmi nerozumné stále střídat adresy svého blogu, protože si tak velmi škodíte a klesá vám návštěvnost vlivem toho, že vyhledávače na váš blog přivádí méně návštěvníků vinou horší pozice ve výsledcích vyhledávání.
Vzhledem k tomu, že jednou založený blog je zde v podstatě navždy (pokud ho nezruší sám autor), je velmi žádoucí si ujasnit, co je dobré na blogu zveřejňovat, a co naopak nikoli. Což se ovšem samozřejmě v teoretické rovině strašně hezky vysvětluje, ale v praxi to funguje zcela jinak. Zkuste jaksi vysvětlit 13 leté dívce, že není dobré na svém blogu o oblíbené kapele či seriálu uvádět své osobní údaje, protože až bude za pár let na střední škole a bude své jméno vyhledávat na Googlu, bude se za starý blog stydět.
Zkuste si například položit následující otázku: Máte 100% přehled o všech blozích, které jste si na službě Blog.cz za 6 let její existence založili? Víte ke všem z nich heslo a uměli byste je zrušit, pokud by to bylo z nějakého důvodu potřeba?
Čtěte k tématu:
Co je nesmírně podstatné si uvědomit: internet je veřejný prostor, na kterým nelze mít kontrolu. V okamžiku, kdy na internet umístíme cokoli, okamžitě nad tím ztrácíme sebemenší přehled. I ty nejlepší způsoby ochrany dat na internetu lze většinou velmi primitivním způsobem (vypnutí JavaScriptu, prosté udělání snímku obrazovky, apod.) obejít, a v tu chvíli nad svými daty ztrácíte kontrolu. Např. cokoli z vašeho zdánlivě bezpečně uzavřeného profilu na Facebooku se může snadno dostat kdykoli „ven“ a vy s tím pak už nic neuděláte, o údajích na veřejném blogu nemluvě.
Platí jednoduché pravidlo, trochu zarážející svou přímočarou drsností: považujte vše, co dáte na internet, za veřejné, a nikdy na internet nedávejte nic, za co byste se před byť jedním člověkem styděli či z toho měli nepříjemnosti. A pokud už to děláte, pak počítejte s tím, že se budete muset obrnit lhostejností, nebo si stát za svou internetovou minulostí. Žádné třetí řešení, jak se postavit k tomu, že Google či Seznam o vás našli něco nelichotivého, není. Pokud to na internet neumístil někdo za vás, pochopitelně.
S tím, jak ovlivnit výsledky vyhledávání pro své jméno, je obecně strašná potíž. Teď odhlédněme od menšiny lidí, kteří na svém blogu vystupují pod svým pravým jménem, jejich profil na FB je veřejný a vyhledávače nabízejí pro jejich jména tisíce odkazů na různé stránky, kde zanechali svou stopu, protože jim to tak vyhovuje. Většina blogerů na Blog.cz vystupuje pod přezdívkou a své soukromí si většinou alespoň do určité míry hlídá, tito uživatelé tak často chtějí mít pod kontrolou i to, co o nich nachází Seznam a Google.
Možná oprávněně bychom se zde ale mohli ptát: má vůbec někdo právo rozhodovat, co o něm nacházejí vyhledávače? Není to tak trochu jedno, a není to hlavně až zástupný problém toho, že jsme v minulosti udělali něco špatně, a nyní se za svou chybu stydíme? Či jinak: nedošlo už náhodou k tomu, že na každého z nás se dá něco najít, a tím pádem už na tom nesejde? Nemá už dnes kupříkladu každá druhá dívka na internetu nějaké ty své pokusy o více či méně umělecké akty, tudíž nad tím už jen každý mávne rukou?
Typickým příkladem z praxe na uživatelské podpoře je to, když chce někdo zrušit blog ze svého dětství, za který se stydí. Rada by zde mohla být zdánlivě jednoduchá: buď si žádný blogísek o celebritách nezakládej, nebo si za ním stůj i v 18 letech, až budeš na VŠ (případně ho zruš, až z toho vyrosteš, chtělo by se dodat). Jenže po bitvě je každý generálem a takováto „rada“ naší nešťastné dívce pochopitelně není nic platná.
Blog se totiž sám od sebe nezruší, to je jen takový mýtus, kterým se často utěšují blogeři, kteří se už do svého starého blogu nemohou přihlásit a doufají, že časem „to prostě nějak samo od sebe zmizí, ty moje bláboly z puberty„. Ne, skutečně nezmizí. Nemluvě o tom, že pokud se jednou něco dostane do výsledků vyhledávání Googlu či Seznamu, pak to tam může klidně být i dlouhou dobou po tom, co blog zrušíte.
Lze zde vůbec dát nějakou radu, či vyvodit poučení z dosavadní praxe? Těžko. Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně mladý fenomén, může se to vyvinout ještě všelijak. Ano, možná hrají v současnosti vyhledávače stále významnou úlohu v tom, jak se lidé chovají na internetu a k jakým informacím se dostanou. A někteří z nás, spolu s tím, jak roste důležitost naší internetové prezentace, se i vyhledávají na Seznamu či Googlu, aby měli přehled, co se o nich kde píše.
Co když ale časem váha vyhledávačů klesne a jejich význam převezmou sociální sítě? Pak by se to, co se o nás dá najít, radikálně změnilo, protože bychom to do jisté míry mohli sami ovlivnit. Na tomto místě možná znervózní lidé, kteří vytrvale ignorují Facebook a další sociální sítě (nebo to o sobě alespoň prohlašují). Protože zde zase platí, že je možná lepší na tom Facebooku nakonec přece jenom být, a hlídat si svůj profil a co se o mě dá najít, než aby to někdo dělal za mě (vlastní fotky z bujarého večírku otagované mým jménem bez mého vědomí, apod.).
Takže kdo ví, co bude za pár let, ale trend současnosti je jasný. Internetoví uživatelé si čím dál více hlídají, jakou stopu za sebou na internetu zanechávají, a budou se stále více sami hledat ve vyhledávačích a snažit se tyto výsledky ovlivnit. A kdo ví, možná se časem vyrojí (a možná už i existují) placení profesionálové, kteří za vámi za tučný obnos zametou stopy ve vyhledávačích. Na kolik byste si ocenili třeba to, aby z Googlu zmizela vaše opilá fotka z nedávného večírku, u které umíráte rozpaky?
Hlasujte v anketě a diskutujte v tématu. Hledáte se sami také někdy ve vyhledávačích? Co jste našli? A zkoušeli jste to nějak ovlivnit, protože se vám to nelíbilo? Měl by podle vás Blog.cz vycházet vstříc žádostem lidí, kteří chtějí smazat nějaké blogy a články, kde se o nich píše?
od sebe k sobě 