Rozhovor: Metteorwa

Je jí 19 let a ačkoli není na Blog.cz žádný nováček, nepatří tak úplně k typickým uživatelům Blog.cz. Rozhovor byl tentorkát trochu netradiční, s Metteorwou jsme si povídali prostřednictvím FB chatu.

Autor fotky: Gesait.cz
To je docela zapeklitá otázka… člověk se sám sebe obvykle ptá spíš na to, na co sám nezná odpověď. Možná bych se sama sebe zeptala na to, co od života čekám… bohužel odpovědí na takovou otázku si stále nejsem jistá.
  • A jakou otázku bys naopak dostat nechtěla? 🙂
Asi nějakou vědomostní, každému se někdy stane, že nezná odpověď na něco, co je obecně považováno za jasné nebo všeobecně známé… a to je pak člověk za blba, i když jím ve skutečnosti být nemusí.
  • Napadá mě, že jsi byla jednu dobu majitelkou jedné z nejznámějších bradavek v Česku 🙂 Lze mluvit o dělicí čáře ve tvém životě mezi „před obálkou Reflexu / po obálce“?
Ze začátku jsem to vnímala jako velký zlom, žádný se ale nekonal. Je to jen jeden z mnoha týdeníků, každý týden je na tisících obálek někdo jiný, ať neznámý nebo nějaká celebrita. Jsem tedy jen další z mnoha. I když jsem chvíli jančila jak pominutá, brzy mě to přešlo.
  • Ale určitě máš doma ten výtisk někde schovaný 🙂 (?)
Samozřejmě, mám jich několik 🙂 Na vernisáží výstavy aktů, které se soutěže zúčastnily, se výtisky rozdávaly, tak jsem si vzala zásobičku.
  • Fotíš akty a tvůj blog i Facebook je plných tvých fotek, kde se velmi odhaluješ. Zkouší to na tebe často kluci v domnění, že tě dostanou z šatů stejně snadno jako před objektivem?
Celou dobu svého focení až doposud jsem byla zadaná, což většinu naštěstí možná odradilo. Občas jsem někde na internetu dostala odporný a slizký vzkaz, ale nemá cenu na to reagovat. Občas mě přátelé od focení upozorňují, že tenhle mě miluje a jak je ze mě hotovej atd. Ale to je jen tak pro pobavení, nejsem pro ně člověk, ale figurka z fotek…
  • Mám trochu zmatek v tom, jak je to svými fotkami. Platí, že když jsi na fotce ty, tak ji vždy fotil někdo jiný, nebo děláš někdy i autoportréty?
Autoportréty dělám běžně, z praktických důvodů, není vždy jednoduché domluvit se s modelkou. Většinou jsou ale dělané anonymně, tedy tak, aby nebylo poznat, že na fotce jsem já.
  • Podle mě je umělecký akt vyčerpaný žánr, který dneska podomácku zkouší v amatérských podmínkách fotit kdekdo. Lze ještě dnes nafotit akty, které budou nějak výjimečné, originální, jedinečné?
To je dost nelehká otázka. I obyčejný akt má mnoho podob. Podle mě nejde pouze o akt, ale hlavně o fotku jako takovou. Dnes si může foťák pořídit každý… podobně jako akt na tom je naprostá většina ostatních žánrů, ať to jsou kytičky, zvířátka, krajinky, portréty.
Fotograf umí krásně pracovat se světlem, i když z některých fotek jsem přímo nadšená nebyla, je tam mnoho krásných kousků. Myslím, že autorovým cílem je zobrazit krásu ženského těla, nic víc. Mnoho jeho fotek jsou spíše portréty. I když nemám zrovna velké znalosti, označila bych jeho fotky za klasické a vcelku nadčasové akty, ve kterých jde především o to, zobrazit přirozenou ženskou krásu. Já se většinou skrz akty snažím o něco jiného, ale ne vždy to vyjde.
  • Nemáš pocit, že jsme svědky šílené inflace nahoty? Ve většině českých filmů se prohání nahaté herečky, které za ty svoje holé zadky následně dostávají České lvy. Z každého časopisu lezou odhalená prsa, o internetu a televizi darmo mluvit. Fotografické galerie přetékají pseudouměleckými fotkami nahotinek a v knihkupectvích se dá pořídit celá řada příruček, jak fotit správně akty, o internetových návodech nemluvě. Nemůže se stát (pokud se to už dávno nestalo), že nám pohled na nahatou holku jednoho dne zevšední?
Je to víc než pravděpodobné. Nevím, jestli se to už přímo stalo, ale pokud jde o focení na veřejnosti, stále existují lidé, co na vás zavolají policii, a to beze srandy. Popravdě, i když focení aktů už není tak neobvyklé, stále existuje mnoho lidí, kteří to odsuzují a považují za něco špatného, a osobně si nemyslím, že vymřou. Týká se to jak fotografů tak i modelek. Fotograf fotící akty bývá stále někdy považován za chlípného prasáka a modelka co fotí akty za blbou slepici, povrchní blbku atd.
  • Zajímalo by mě, jak je to s penězi. Když dostaneš nabídku na focení jako modelka, co za to dostaneš? Zdarma nafocený book, nebo je normální dostat i peníze? Kolik to tak může hodit za jedno focení?
Zrovna u mě je tohle dost složité. Ze spousty fotografů jsem si udělala kamarády a naprostá většina focení probíhala formou TFP, což je termín označující takovou spolupráci mezi fotografem a modelkou, při které není nikdo finančně odměněn. Samozřejmě, jak mi fotky přibývaly, vzrostl zájem a dostávám i honorované nabídky, kterým se samozřejmě nevyhýbám, to bych byla hloupá. Jasné ale je, že za peníze se nenechám vyfotit tak, jak bych nechtěla.
  • Jsi v nějaké castingové databázi/agentuře? Jak tě nejčastěji fotografové hledají?
Nejsem. Teda v jedné, která mě pouze přivedla na nápad začít s focením, ale jsem pouze v databázi a vlastně s ní dlouhou dobu neudržuji žádný kontakt… K focení jako takovému jsem se dostala zaregistrováním se na jeden z mnoha fotografických serverů pro modelky a fotografy, kde jsem později zaregistrovala i jako fotografka.
  • Co ty a klasický spor Canon versus Nikon? 🙂
Podle ankety na mém blogu je Canon vítěz. Bohužel, ten boj mezi Canonisty a Nikonisty je podle mě naprosto stupidní, stejně jako boj FILM x DIGITÁL. Každá z těchto značek má výhody i nevýhody, já mám zkušenosti s oběma. Můžu k tomu říct jediné – nezáleží na značce, ale konkrétním modelu, protože tam kde jedna značka udělá chybu, ta druhá nemusí a naopak. Navíc, i s vybavením za statisíce mohou vzniknout naprosté braky a bohužel také někdy vznikají.
  • Tvůj článek http://metteorwa.blog.cz/1103/sin-slavy je jedna velká spanilá jízda. Co bude dál? Co třeba teď zkusit vlastní výstavu? Po Praze je fůra malých galerií a kaváren, kde by to nebyl problém.
Najít prostory to problém není, dnes si může výstavu udělat skoro každý. Bohužel to ale stojí velké peníze a ty už každý nemá. Vlastně myslím, že spousta lidí výstavu musela vzdát předem právě kvůli financím. Řešením samozřejmě může být nějaký sponzor, jenže s těmi často bývá kříž. A samotná organizace výstavy atd., o tom ani nemluvím.
  • Pokud se nepletu, bydlíš v centru Prahy, kousek od Karlova mostu, čili v nejbrutálnějším turistickém pekle. Jak se stavíš k turistům? Nemáš třeba pocit, že ničí atmosféru místa, kde žiješ celý život?
Turisty nesnáším. Jsem na ně přímo alergická, i když není turista jako turista. Mnoho z nich se chová naprosto slušně a v ničem mi nevadí. Ovšem ty mladistvé skupinky rozcapených frajírku, ty mi lezou krkem hodně. Neumějí se chovat a nechápou pravidla základní slušnosti při pohybu v pěší zóně a často bývají dost arogantní.
  • A jak se díváš na typ japonského turisty, který svým kompaktem fotí naprosto vše a domů si veze paměťovku plnou stovek snímků? Když si vyrazíš někam ven, taky rád dokumentuješ všechno na foťák, nebo pečlivě vybíráš a komponuješ každý snímek?
Je to profesní deformace. Na fotkách si dávám záležet, pokud jsem na výletě a chci na něj mít památku, chci mít fotky co nejlepší a dávám si přirozeně záležet. Něco jiného je, když jsem někde na zábavě s kamarády a fotíme blbosti jen tak pro srandu.
  • Máš v Praze oblíbenou galerii, kam ráda chodíš na výstavu fotek? A co nějaký vzor – třeba Sára Saudková? To je taky modelka a současně fotografka.
Bohužel, v tomhle ohledu jsem opravdový barbar. Žádnou oblíbenou galerii ani fotografa nemám. Vlastně se v tomhle ohledu nijak moc v ničem nešťourám a jsem nevzdělaná. Na druhou stranu, pokud si člověk najde oblíbeného autora, může se snadno stát, že nevědomky ho vlastně začne napodobovat, což já nechci.
O zpovídané blogerce se více dozvíte na jejím blogu metteorwa.blog.cz.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: