Rozhovor: Žirafka

V pravidelné rubrice Rozhovory se můžete každý měsíc seznamovat se zajímavými členy Autorského klubu Blog.cz. Nejinak je tomu i tento měsíc.

Žirafika, autorka blogů zirafika.blog.cz a tvorim.blog.cz

Žirafika
  • Říkáš si „Žirafka“, jak jsi k té přezdívce přišla?
Docela obyčejně. Když jsem si před lety díky kamarádce zakládala svůj úplně první blog, řekla, že si musím vymyslet přezdívku. Neměla jsem představu, jak by měla přezdívka na blog vypadat. Řekla, že to může být třeba i mé oblíbené zvíře – což je žirafa. Žirafa je ale trošku těžkopádné a protože jsem patřila mezi vzrůstově menší, začala jsem si říkat Žirafka. I když jsem od té doby 2x změnila blog, přezdívce jsem věrná zůstala. Už ke mně prostě patří.
  • Prozradíš, kolik ti je let, a odkud jsi?
Docela nerada to prozrazuji, stejně se to ale už tak nějak ví. Je mi 15 let. Většinu můj věk ale překvapuje – tipují mi víc či naopak o dost méně. A odkud jsem? Trošku vám pomůžu, bydlím jihozápadně od Prahy.
  • V celém AK jsi (ještě spolu s jednou další blogerkou) jediným členem, který má v klubu dva blogy. Nabízí se otázka: proč je nespojíš do jednoho?
Většina si mě spojuje s oběma blogy, i když jsem to tak původně nechtěla. Nespojím je proto, kdybych náhodou chtěla smazat z internetu všechny své soukromé věci, smažu blog zirafika a mohu dál vesele blogovat s básničkami na tvorim. A taky je mým snem si vydat co nejdřív knihu se svými básněmi, takže i proto to chci mít zvlášť. Jinak na svém básnickém blogu jsem už jen „tvorim“, žádná Žirafka ;).
  • Co všechno mohou čtenáři najít na tvých dvou blozích?
Celkově bloguji o čtyřech hlavních věcech – básně, úvahy, fotky a deníček. Na básničky mám blog tvorim, kde jsou jen a jen básně. Na zbytek mám blog zirafika, kde je vše ostatní. Fotky jsem chtěla mít původně zvlášť taky, ale na tři blogy bych si už netroufla ;).
  • První blog máš dva roky, druhý je starý rok. Lze na tvých blozích pozorovat to, jak se v průběhu času měníš?
Mrzí mě, že nejde vidět, jak se mi za ty roky změnilo i písmo, protože to o nás vypovídá dost. Staré články jsem pečlivě pročetla, protože mě zajímalo totéž. Řekla bych, že na blogu to působí, jako bych se moc neměnila. Hlavní změna totiž byla před založením blogu zirafika. Dva roky není tolik, ale i tak tam nějaké změny najít lze. A na blogu tvorim jdou změny pozorovat víc. Když čtu své starší básničky, občas se musím i smát, co jsem byla schopna stvořit. Škoda, že se mi nezachovaly básničky z dětství, to bych se teprve nasmála.
  • Jsi jedním ze správců AK, můžeš popsat, jakou rubriku tam máš na starost a co v ní mohou čtenáři najít?
Na starost mám rubriku Handmade (původně Zlepšováky), ve které bychom měli najít vše vytvořené členy AK. Zatím je ale zájem nízký a tak je rubrika prozatím měsíční (1. středa v měsíci), což mě docela mrzí. Dosud v ní můžeme najít jak si vyzdobit okna a udělat nástěnku. Snad zájem vzroste, protože i já jsem zvědavá, co tvoříte ve volném čase. Rozhodně posílejte výtvory a vůbec se nebojte. Já nekoušu ;).
  • Jak vypadá tvůj typický den na blogu, co všechno to obnáší? (třeba co všechno na Blog.cz děláš, kolik blogů sleduješ, zda někde píšeš komentáře, upravuješ nastavení blogu, píšeš nové články, sleduješ návštěvnost, apod.).
Záleží to, pokud je zrovna zima, či léto. V zimě, jak je brzo tma, trávím na blogu denně klidně i půl hodiny, v létě pouze kolem hodiny týdně. Záleží i na úkolech a testech, když je nabitý týden, nemusím se dostat na blog vůbec. Když se na blog dostanu, nejčastěji se podívám, co je nového u mě, co na Srdci, v AK a jaké je Téma týdne. Většinou napíšu článek o tom, co mě napadlo, nebo na Téma týdne, přečtu si komentáře, články u autorů, co u mě komentovali a zajdu na mail, zda nepřišel nový článek do rubriky Handmade na AK. Nastavení poslední dobou neměním, vše mám nastavené a s aktuálním designem jsem naprosto spokojená, nastavením se tedy nenechám okrádat o čas. Vzhled není to hlavní, pracuju především na obsahu ;).
  • Jaká jsi v reálném světě? Setkala ses třeba už s někým, koho jsi znala jen z Blog.cz?
Jaká jsem? To mi nepřísluší se hodnotit. Hodně toho o mé povaze říká, takže kdo chce vědět, jaká jsem, nezbývá mu nic, než si pročíst každý článek nebo mě osobně potkat. Jinak setkala jsem se s Atyiyou (http://zirafika.blog.cz/1011/setkani-s-atyiyou), ale hodně jsem se toho setkání bála. Přeci jen nikdy nevíte, kdo je na druhé straně. Ráda bych potkala někoho dalšího, protože má třída mi do noty nesedla a autorští blogeři vypadají jako správní lidé, se kterými bych si rozuměla.
  • Jaký blog na Blog.cz se ti líbí ze všech nejvíc?
Mám li být upřímná, tak nejvíc se vyznám na svém vlastním, ale samochvála smrdí, takže to ne. Který se mi líbí nejvíc? Občas mě nějaký blog překvapí, to většinou když si říkám, že stojí většina blogů za houby. To je těžké určit jen jeden. Je jich doopravdy hodně a je hodně kritérií, takže jen jeden blog bych doopravdy vybrat nedokázala. Ale v oblíbených mám takové ty lepší, na které jsem narazila, ty doporučuji ;).
  • Chodíš na stránku Krásná.cz? Co si o ní myslíš?
Na tuto stránku jsem zašla, když na ní byly všude reklamy. Články, které jsem tam četla mě nezaujaly, dle mého to jsou především hlouposti. Mě takové věci neberou, ještě když čeština holek, které tam píší články, je taková, jaká je. Já tyhle rádoby holčičí stránky odsuzuju, takže si o nich myslím špatné věci. Byla jsem tam jednou a to mi stačilo – už mě tam nikdo nedostane.
Chcete se o zpovídané blogerce a jejím blogu dozvědět více? Navštivte její blogy na adresách zirafika.blog.cz a tvorim.blog.cz

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: