Rozhovor: Michalinda

V únorovém příspěvku do pravidelné rubriky Rozhovory, v níž se představují zajímaví členové Autorského klubu, si můžete přečíst rozhovor s 18 letou blogerkou, která není na Blog.cz rozhodně žádný nováček. Seznamte se s Michalindou.


Michalinda, autorka blogu michalinda.blog.cz

  • Je ti 18 let a blog máš už 4 roky, jak se stavíš ke svým blogovým začátkům? Nestydíš se třeba za staré články? 🙂
Občas, když si vzpomenu na své začátky, nebo si otevřu nějaký ten starý článek, tak se trošku zastydím. Mé začátky nebyly ale vůbec autorské. Blog jsem si založila, abych tam mohla mít úplně všechno, co mám ráda, a to všechno jsem sháněla různě po internetu. Byla jsem prostě mladší a o nějakém autorském psaní jsem neměla ani potuchy. Některé deníkové záznamy z té doby jsou úsměvné. Ovšem nemažu to. Říkám si, že to tak prostě předtím bylo, a že je to teď jinak? To nevadí. Časy se prostě mění.
  • Jedna z prvních věcí, které si návštěvník tvého blogu všimne, je tvoje fotka v záhlaví. Mně osobně je to sympatické, protože se s tím na Blog.cz zatím setkáváme poměrně vzácně. Myslíš, že jsme svědky trendu vystupování z anonymity, nebo bude i nadále většina blogerů svou tvář i jméno tajit?
To opravdu nevím. Myslím si, že je to hlavně na osobnosti člověka. Kdo jaký má temperament a tak. Jsou lidé, kteří neradi vystupují napovrch a naopak jsou ti, kteří touží být vidět. Mezi ty druhé se řadím já. 🙂 Vždycky jsem si přála a vlastně stále si přeji být slavná, aby se o mně psalo, aby o mně všichni věděli. Uvědomuji si ale i špatnou stránku popularity. Tu už jsem si, ač bydlím v malém městě, stihla zažít. Navíc mně přijde více sympatičtější, když vím, jak se ten člověk skutečně jmenuje a třeba i jak vypadá. Je to prostě více osobnější a mám větší důvěru v jeho články. Každý ale máme právo vystupovat tak jak chceme.
  • Blog máš přes 4 roky, to je skoro tak dlouho jako samotné stáří Blog.cz. Co bys dělala, kdyby ses jednou ráno vzbudila, a zjistila, že celý Blog.cz byl zrušen?
Řekla bych si, že určitě ještě spím…. Že se mi to opravdu stále jenom zdá !

Blog by mi moc chyběl. Strašně moc by mě mrzelo všechno, co by se smazalo. Navíc vedu ještě dva blogy. Jeden o našem šermu – artegovimperk.blog.cz – a také o mém divadle – ldovimperk.blog.cz. Takže, to by mě k tomu mrzelo ještě víc. Jsou to takové naše internetové kroniky. A začínat zase někde od znovu by se mi nechtělo. Když si vzpomenu kolik času jsem na blogování vynaložila a teď by to mělo být všechno pryč… Na svém blogu mám tolik vzpomínek. To by bylo stejně strašné, jako kdyby se mi smazaly všechny fotografie z počítače nebo mi někdo spálil mé papírové deníky od roku 2004. Hrozná představa ! ! !

  • Tvůj blog je členem Autorského klubu, který aktuálně prochází malou revolucí. Co si ty osobně od AK slibuješ a co bys tam rád změnila? Nebojíš se, že budeš vyloučena při nadcházejícím vyhazování nekvalitních blogů? 🙂
Od AK si slibuji plynulý chod. Po přečtení článku na blog.cz o AK mě nějaká změna nenapadá. Souhlasím totiž s tím, co již bylo vyřčeno. 🙂

Samozřejmě, že po přečtení o vyřazování blogů z AK jsem se lekla. Měla jsem větší strach, že půjdu pryč. Mrzelo by mě to. Byla bych zase v té dolní vrstvě se začínajícími blogaři a s lidmi, co jen kopírují a vedou růžové blogísky. Ovšem pak mi nato přišla nabídka na tento rozhovor. Napadlo mě, že kdyby můj blog za to nestál, tak byste se mnou rozhovor nedělali. Že tedy moje šance na udržení se v AK bude větší. Doufám tedy. 🙂
  • Ačkoli z tvého blogu i Facebooku vím, že jsi zadaná, rád bych se zeptal, zda ti chodí přes internet nabídky k seznámení? Nebo dokonce i k něčemu jinému? 🙂 Některé blogerky se nedávno svěřily s tím, že obdržely dokonce i placené sexuální nabídky. Skutečně se to děje a jsou naše blogerky takto obtěžovány, nebo jsi se s tím nesetkala?
Nějak si nevybavuji… Možná asi jednou či dvakrát mi něco takového přišlo. To už je ale dávno. Měla jsem vyplněný profil na Lide.cz s mým ICQ číslem a fotky tam byly přístupné k prohlídnutí všem. Nyní už tomu tak není a profil na lide.cz již nepoužívám. Facebook umožňuje nastavení soukromí, takže moje osobní údaje a fotky vidí jen moji přátelé. Na svém blogu mám fotografií k volnému nahlédnutí dost, to je pravda, ale žádné takovéto nabídky mi tam naštěstí nechodí.
  • Z tvého blogu se dozvíme, že máš ráda svého křečka, tanec, šerm, divadlo, punk, čokoládu, máš tam spoustu svých fotek… Kde je hranice, za kterou už návštěvníka nepustíš? Dá se říct, že jsi na blogu stejná jako ve skutečnosti? A kdo z tvého okolí zná tvůj blog a pravidelně ho čte?
Do mých úplně soukromých údajů a velkých intimností… 🙂

Možná by se to tak dalo říct. Můj blog mě, dle mého názoru, vcelku vystihuje. Ukazuje i mou druhou stránku, tu citlivější. Možná, že ve skutečnosti působím víc sebevědomě.

Co vím, tak můj blog pár mých známých zná. Ale že by ho někdo četl pravidelně, to nevím. To tak možná jeden člověk. A abych řekla pravdu, jsem za to raději. Z vystupování na divadle mám takové heslo. „Raději budu vystupovat před 1000 neznámých tváří, než před 20 známými lidmi.“ Domácí publikum je holt to nejhorší publikum.

  • Vyrůstala jsi v době, kdy již byl internet nebo třeba mobilní telefony naprostou samozřejmostí. U současné generace 25+ lze občas pozorovat módní retro sentiment po dobách, kdy tu žádné počítače a mobily nebyly. Dovedeš si vůbec představit svůj život bez internetu a mobilního telefonu, a myslíš, že to tehdy bylo lepší?
No přiznám barvu, bylo by to vážně těžké. Mobil s sebou beru všude. Na internetu jsem – když mohu – každý den. Dokázala bych se bez toho obejít, kdybych měla tolik věcí okolo, že by mi na počítač nezbýval čas. To by problém nebyl. Na nějaký čas… Ovšem úplně napořád si to představit nedokáži. A bez mobilu už tuplem ne.

Jestli to bylo lepší? To nevím, každá doba má své. Možná v některých věcech. Třeba bychom se od sebe neodcizovali a nenechávali konverzace většinou jenom na ICQ, Facebook atd. Víc se chodilo ven. Teď občas pozoruji, že děti venku ani moc nejsou a tráví všechen čas na počítači. Když si ale já vzpomenu na mé dětské chvíle, neznala jsem slovo počítač a internet. A bylo mi také fajn.
  • Jaký je tvůj názor na nedávno představený dívčí magazín Krásná.cz? Nelákalo by tě pro něj třeba psát, jako jiné dívky z Blog.cz?
Krásná.cz mi nevadí. Občas tam zajdu a něco málo si i přečtu. Není to zas tak špatný magazín. Na některé věci si tam již přijdu stará, ale dřív jsem takovéto články četla často. V mých 13 až 14 jsem si kupovala hodně dívčí časopisy a pročítala se různými radami, jako jsou nyní na Krásná.cz.

O tom, že bych pro tento server psala, jsem již přemýšlela a už od jeho vzniku se pomalu chystám, že něco napíši. Bohužel jsem se k tomu ještě nedostala. Tak možná časem 🙂
  • Co si myslíš o tom, že Blog.cz patří televizi Nova? Vadí ti to, nebo je ti to jedno? Chtěla by ses někdy podívat do televizního zákulisí nebo do redakce internetu? Máš na Nově nějaký oblíbený pořad, a sleduješ třeba někdy českou verzi MTV?
Abych řekla pravdu, tak mi to ani v nejmenším nevadí. Nezamýšlela jsem se nad tím.

Do televizního zákulisí bych se podívala ráda. Tak celkově mě tohle všechno láká. Mým snem je být herečka, takže by nebylo od věci podívat se na nějaké to natáčení a podobně. Mám zatím jen malé zkušenosti z našeho televizního studia v našem městě a z filmu mám vlastně také jednu zkušenost. To byl opravdu super zážitek. Zúčastnila jsem se natáčení filmu k oslavám 1000 let Zlaté stezky v Česko-německém projektu.

Oblíbený pořad… Sama nevím, je to těžké, protože televizi skoro nesleduji. Zapínám ji jen na Ulici a jinak skoro vůbec. Ale líbí se mi třeba Koření a Víkend.

A českou verzi MTV…. My něco takového máme? 🙂 To jsem ani nevěděla. Já u té televize opravdu moc nepobývám.
  • Těšíš se na jaro? Máš celý život před sebou – jaké máš plány na nejbližší měsíce, a jakou roli bude mít v tvém životě do budoucna tvůj blog?
Na jaro se těším strašně moc ! Nemám ráda zimu. Těším se až se budu moct obléknout do jarních věcí, vzít si svoje oblíbený conversky, sukni, tílka. Sluníčko bude svítit a hřát a já budu mít hned lepší náladu. Budu moct zase vyrazit na procházku do přírody a nasávat jarní vzduch… Ah, už aby tu to jaro bylo!

Nejbližší plány? Užívat si jak jen to jde. Navštívit ještě pár plesů. Úspěšně zakončit třeťák na gymplu. Krásně strávit letní prázdniny, které budou opět víkend co víkend nabité vystoupením jak s mažoretkami tak se šermem a divadlem. 🙂

Můj blog ke mně bude stále patřit. Každopádně se mu chystám i nadále věnovat. Prezentovat tam sebe sama a hledat v něm útočiště v těžších chvílích.

Chcete se o zpovídané Michalindě a jejím blogu dozvědět více? Navštivte její blog na adrese michalinda.blog.cz

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: