Rozhovor s Divergent Girl

V červencovém díle pravidelné rubriky Rozhovory se představuje autorka blogu divergent.blog.cz.

Divergent Girl, autorka blogu divergent.blog.cz

  • V minulosti jsi měla blog na adrese http://atisa.blog.cz/, který byl letos v únoru zrušen. Nyní tě najdeme na adrese http://divergent.blog.cz/, který byl založen – což je zajímavé – už v říjnu 2009. Jak se to stane, že za sebou člověk takto pálí mosty a začne nanovo?
O mé blogové minulosti do této chvíle vědělo jen několik vyvolených. Párkrát jsem třeba něco naznačila, takže těm bystřejším možná mohlo dojít, kdo jsem. Ale přímo jsem to nikdy nenapsala. Právě teď nastala asi ta pravá chvíle vykřičet mou identitu do světa.
Ale k otázce. Pod svou bývalou přezdívkou jsem byla příliš známá v mém okolí. Nemohlo se stát jinak, než že moji spolužáci objevili můj blog. Bylo mi nepříjemné, že si čtou mé články. A pohár trpělivosti přetekl, když mi začali na blog psát anonymní urážlivé komentáře. Tento blog jsem chtěla přede všemi známými udržet v tajnosti. Měl to být můj tajný deníček. Jenže tohle dost dobře při návštěvnosti, jakou mám, nejde. Mosty jsem za sebou nespálila tak úplně. Většinu článků jsem si překopírovala. Mám je stále k dispozici. Jsou to přece vzpomínky.
  • S novým blogem přišla i nová přezdívka a z Atisy se stala Divergent Girl. Slovo „divergent“ značí v angličtině „odlišný“ či „odchylný“. V čem, nebo od koho, se cítíš být odlišná?
Z mého blogu to asi moc patrné není. Možná se podobám většině ostatních blogerů. Cítím se však být odlišná od svých vrstevníků. Nikdy mezi ně nezapadnu. Jsem uzavřená, držím si lidi od těla, takže toho o mně moc neví. Proto je tak láká můj blog, chtějí se o mně něco více dozvědět.
  • Na blogu máš jen pár rubrik, nevyplněný profil, poměrně málo obrázků, žádné ankety, a za tři čtvrtě roku existence blogu 122 publikovaných článků. Vypadá to, že jsi – řekněme – umírněný bloger. Pletu se a trávíš každou volnou chvíli u svého blogu, nebo je má domněnka správná a rozhodně nepatříš mezi blogové nadšence, který věnují každou volnou chvíli vylepšování svého blogu?
Protože mi blog slouží jako deníček sem tam doplněný o nějaké úvahy a fotky, moc rubrik nepotřebuji. Profil si zatím nemám potřebu vyplňovat, stejně jako ankety. Ale neřekla bych, že mám na blogu málo obrázků, úměrně počtu článků. Možná se to nezdá, ale jsem na svém blogu závislá, resp. na ohlasech čtenářů a jejich článcích.
  • Před časem jsi kvůli časové indispozici opustila řady správců Autorského klubu, kteří se podílí na jeho chodu. Jak se díváš na další vývoj AK – jsi optimista, nebo patříš mezi nemalé počty skeptiků, kteří Ak kritizují z nejrůznějších důvodů?
Někdy si říkám, že by se nám možná lépe žilo bez Autorského klubu. Když jsem byla jedním ze správců, měla jsem přehled o každém novém blogu. Musela jsem je totiž všechny prohlédnout, zařadit do seznamu atd.
Připadalo mi, že celý blogový svět tvoří pouze členové AK. Není tomu tak, vždyť na Blog.cz už existuje přes 800 000 blogů. Jen je třeba se pořádně dívat a neupínat se jenom na členy klubu. Jinak může přijít ponorková nemoc.
Abychom se vyvarovali hádek a uražených odchodů, možná by bylo lepší, kdyby AK existoval jako pouhý seznam úplně všech autorských blogů na Blog.cz.
  • Jaký je tvůj osobní názor na podmínky pro vstup do AK? Jsou moc mírné, moc přísné, či optimální?
Já si myslím, že podmínky jsou optimální. Každý, kdo myslí blogování vážně anebo je jeho blog kouskem sebe sama, měl by splňovat pravidla, a tudíž se do AK bez problémů dostat.
  • V reálném světě mimo internet jsi 18 letá dívka z malého města. Vědí lidé z tvého okolí o tvém blogovém já, nebo ho úspěšně před nimi tajíš?
Půl roku se mi snad dařilo držet adresu blogu v tajnosti. To ale nešlo do nekonečna. Kdo hledá, ten najde. Tak se jednoho dne stalo, že brácha objevil můj blog. Bála jsem se, že si bude dělat srandu z mých článků, jako tomu bylo na mém minulém blogu. Musím zaklepat, že to zatím není tak hrozné. Kamarádka poctivě píše komentáře pod každý článek. A spolužáci se o mém blogu dozví z tohoto rozhovoru, protože oni ani vyhledávače nikdy nespí 😀
  • Pokud se nepletu, máš před sebou vysokou školu. Prozradíš, který obor tě oslovil, čili na kterou VŠ půjdeš?
Ještě mě čeká jeden rok na gymplu, pak (státní) maturita a vysoká. Chtěla bych studovat obor sociologie. Když to ale někomu povím, buď se mi začne smát, nebo neví, o co se jedná. Bavilo by mě to, ale nevím, jestli bych se uživila. Zrovna dnes se mi zdál sen, ve kterém jsem zjistila, že bych se na takovou práci vlastně ani nehodila. Nevím, kde nakonec skončím.
  • Bydlíš kousek od Brna, jak se díváš na tradovanou nevraživost Brňáků a Pražáků? Na čí jsi straně?
Nedávno jsem zaslechla v rádiu, že tu máme stát ve státě. A tím státem je Praha. To mě docela naštvalo, ale jinak nemám nic proti Pražákům ani Brňákům. Akorát se mi nelíbí některá jejich slova, která používají, ale o tom se někdy zmíním více. Nebydlím ani v jednom z těch měst, ale v budoucnu bych se ráda do nějakého většího města přestěhovala.
  • Jak trávíš volný čas, co tě baví a naplňuje?
Překvapivě mě baví blogování i psaní obecně, i když jsem už hodně dlouho žádnou „povídku“ nenapsala a ani mi to příliš nejde, spíše tak průměrně. Možná bych se do něčeho mohla pustit teď o prázdninách. Dále ráda čtu (povinnou četbu a články na blozích), chodím do přírody a poznávám nová hezká místa.
  • V poslední otázce máš jako tví kolegové před tebou možnost pozvat čtenáře tohoto rozhovoru na svůj blog – nalákat je, aby si ho otevřeli a seznámili se s ním – takže do toho 🙂
Na mém blogu najdete útržky z mého života v psané podobě. Pokoušela jsem se natáčet i nějaká videa a něco málo fotit. Protože je však můj život velmi nudný, píšu i o věcech, které mě právě zaujaly, nad kterými si lámu hlavu a vy mi je můžete pomoci rozlousknout.
  • Děkuji za rozhovor.
Chcete se o zpovídané blogerce dozvědět více? Navštivte její blog na adrese divergent.blog.cz.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: