Rozhovor s Jardou a Hynkem

zuzik31.blog.cz
V našich rozhovorech s blogery jsme až dosud trochu zanedbávali kluky. Rozhodli jsme se to konečně napravit. Věříme, že se vám náš srpnový rozhovor bude líbit.

Hynek
Hynek, autor blogu dorablee.blog.cz
Jarda
Jarda (vlevo:), autor blogu nubara.blog.cz
Speciální otázka pro Hynka: Víme o tobě, že máš rád Marilyn Monroe. Proč zrovna ona?:)
H.: Proč zrovna ona? To je teda otázka. ^_~ I když je už dávno po smrti, stále je to sexbomba. Stala se nesmrtelnou. Byla spojením obrovského talentu a sex-appealu. Kam se na ní hrabou dnešní „sexbomby“ typu Pamela Anderson. Ona uměla hrát, tančit, děsně pěkně zpívat … a tak.
Speciální otázka pro Jardu: Víme o tobě, že na svém blogu rád zveřejňuješ své básně a obrazy. Kde bereš hlavní zdroj inspirace?
J.: Většina toho, co vkládám do veršíků a nebo obrázků, vychází z mého nitra. Jsem však ovlivněn i vnímáním dění kolem sebe, životem. Snažím se vyjádřit své city a pocity, svůj názor a postoj.
Jaké je tvé jméno nebo přezdívka?
H.: hynekDORABLEE ale neptejte se mě, jak se to má číst ^_^
J.: Moje jméno je Jaroslav, ale každý mne oslovuje dle libosti. Mám už několik let přezdívku „nubara“, kterou jsem si vytvořil ze jména svého kanadského strýčka. Jmenuje se Sarabun a po zpátku je to nubaraS. To S už jsem vypustil.
O čem je tvůj blog?
H.: O mně. A občas i lidech okolo mně.
J.: Můj blog je především o mém životě, mých pocitech a názorech na vnímání světa. Rád bych poukázal na to, že svět není jen černý a bílý, že každý člověk má svou hodnotu a život je ve své podstatě krásný.
Kolik máš roků?
H.: 15, ale už v září mi bude 16.
J.: Letos mi bylo 47 let.
Odkud jsi?
H.: Z Opavy. Jedno nudný, i když celkem pěkný maloměsto blízko Ostravy.
J.: Jsem z Havířova.
Jak dlouho už bloguješ?
H.: Téměř dva roky.
J.: Bloguji necelé dva roky. Začínal jsem na jiných stránkách, ale po špatných zkušenostech jsem přešel na Blog.cz, a tady 3.září oslavím první narozeniny.
Kolik hodin týdně v průměru strávíš psaním blogu?
H.: Asi tři až čtyři hodiny, ale projížděním blogů, psaním komentářů, vytvářením designů atd. jich u počítače prosedím mnohem víc.
J.: To je různé. Někdy strávím spoustu hodin na svém blogu a někdy jen projíždím už známé, ale i neznámé blogy. Nedokážu to odhadnout, ale budou to tak dvě až několik hodin denně. Podotýkám, že pouze v práci, s čímž bych se asi neměl moc chlubit, ale doma se věnuji synovi.
Neuvažoval jsi, že by ses na psaní blogu někdy vykašlal?
H.: Tyjo, mockrát. Kvůli nízké návštěvnosti, malého počtu komentářů, blbé náladě … nebo třeba hezké písničce. Hodněkrát se mi stalo, že jsem někde objevil fakt hezkou pomalou písničku a říkal jsem si „Tyjo, teď bych nejradši zrušil blog, abych si jí mohl dát k poslednímu článku.“ Ale tyhlety myšlenky mě už dávno přešly.
J.: V žádném případě. Baví mne to a mám potřebu nějak vyprázdnit své nitro, někoho potěšit a nebo povzbudit.
Je pro tebe návštěvnost důležitá?
H.: Určitě. Píšu přece proto aby to někdo četl. Netoužím po nějak extra vysoké návštěvnosti, ale je důležité, aby mi tam chodil aspoň někdo. Je to, jak už někdo přede mnou řekl, takový hnací motor.
J.: Návštěvnost pro mne nehraje až tak důležitou roli. Samozřejmě mne potěší, když někdo na můj blog zavítá a vysloví svůj názor. Mým cílem však není hromadění návštěvníků, ale to,aby má slova někoho bavila, aby se lidé dokázali zamyslet nad tím, čím se je snažím oslovit.
Co si myslíš o kopírování na blozích?
H.: Nevím. Sám teda kopíruju maximálně nějakej ten řetězák a od mně nikdo nic nekopíruje. Nebo o tom aspoň nevím.
J.: Kopírování je nešvar, ale na druhou stranu vlastně svým způsobem propaguje autora originálu. Tím, že někdo parazituje na cizí účet, škodí jen sám sobě. Vlastně je mi takových lidí trochu líto.
Kdo o tvém blogu všechno ví (kamarádi, známí, přátelé, rodiče…. )?
H.: No tak rodiče teda rozhodně ne. ^^ Z kamarádů jen ti nejlepší.
J.: O mém blogu ví jen několik kamarádů a můj syn.
Kterých je tvých pět oblíbených blogů?
H.: Mám rozhodně víc než jenom pět oblíbených blogů. Mám-li vybrat ty nejoblíbenější, pak to asi budou cruellalole.blog.cz – tu znám i v reálném životě. Na první otázky jsme spolu přes ICQ vymýšleli odpověď. ^^ Pak turme.blog.cz, s tou holkou se „znám“ už od svých blogových začátků, přes rok to už bude určitě. A ty další tři: dreamblog.blog.cz,evikju.blog.cz a chiquitka.blog.cz.
J.: Nejsem samozvaným kritikem, také bych nerad někoho ranil, a proto o svých oblíbených taktně mlčím. Je spousta blogů, na které pravidelně nebo nepravidelně chodím. Tu mne osloví tohle a tam zase něco jiného. Je spousta blogů, které jsou tak známé, že už vlastně nepotřebují žádnou reklamu. Uvedu tedy pouze jediný blog, který si podle mne zaslouží zviditelnit: blogefky.blog.cz.
Co se ti líbí nebo nelíbí na blozích ostatních?
H.: No, líbí se mi jednoduchý designy, přehledný rubriky. I když v normálním životě nijak praktický člověk nejsem, na blogu mi to takhle vyhovuje. ^^ Pak mám určitě rád, když blogger umí dělat to, o čem vlastně celé blogování je; psát články. A co se mi nelíbí? To je těžký říct. Nemám rád přeplácanost, články plný zkopírovanejch obrázků, pixelek atd.
J.: To je opravdu zajímavá otázka. Povětšinou je to styl psaní a verše. Mám rád články o něčem, články s myšlenkou, články které oplývají bohatou slovní zásobou a malebností slov. Co se mi nelíbí? Nemám rád podbízivost, vlezlost a falešné lichocení, za cenu zvýšení návštěvnosti.
Propaguješ nějakým způsobem svůj blog? Prozradíš jak?
H.: Hm, nijak zvlášť. Prostě jen ke komentáří dám svůj odkaz. Taky jsem měl pár dní svůj banner na hlavní stránce blog.cz, to mi myslím hodně pomohlo.
J.: Pouze zanechávám komentáře.
Co myslíš, že by mohl zlepšit tvůj kolega z rozhovoru na svém blogu?
H.: Design.
J.: Je to mladý kluk a má už spoustu příznivců, kterým jeho styl psaní i vzhled stránky vyhovuje. Některé články jsem četl a musím přiznat, že je vtipný. Vlastně jsem jeho blog navštívil už dříve, aniž bych tušil, že bude mým kolegou v rozhovoru. Stále je asi co zlepšovat, je to otázka vnímání a vlastního cítění. Změna by však měla vycházet z našeho nitra a ne na popud jiných.
Sedíš víc za počítačem nebo před televizí?
H.: Těžko říct, jak kdy. Asi u počítače, no.
J.: Jednoznačně za počítačem.
Co posloucháš za hudbu?
H.: Od každýho trochu. Mám rád Joss Stone, Amy Winehouse a jim podobný zpěvačky. Občas poslouchám Evanesence nebo Lennyho Kravitze, ale to je z rocku tak všechno. A jako hudební pozadí pro nějakou pařbu je vždycky nejlepší house, electro nebo dance. Taky hraju na housle, takže občas poslouchám i vážnou hudbu, abych si to všechno dobře naposlouchal a pak se mi to líp hrálo. Z vážný hudby je naprosto nejlepší Sarasate a Shostakovich.
J.: Jsem odkojen rockem, ale poslouchám takřka vše (krom dechovky a techna). Spíše si už vybírám skladby z obsahem, který o něčem vypovídá. Mám rád scénickou hudbu a klasiku, kde upřednostňuji Vivaldiho.
Jaký film se ti naposled líbil?
H.: Good Bye Lenin.
J.: Už jsem to psal na svém blogu. Poslední film, který mne oslovil, je August Rush.
Jaké je tvá oblíbená knížka?
H.: Blondýnka od Joyce Carol Oatesový. Mimochodem – je to životní příběh Marilny Monroe. Doporučuju.
J.: Potopa-sucho-hlad od John Creasey a Senecovy spisy.
Co nejčastěji děláš, když zrovna nebloguješ?
H.: Hm, asi sedím někde na gauči, na lavičce nebo v čajce… ^^
J.: Většinu volného času věnuji svému jedenáctiletému synovi. Vše se vlastně točí kolem něj. Pokud urvu čas pro sebe, chodím do lesa, maluji a nebo vyřezávám figurky ze dřeva.

Děkujeme za rozhovor.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: