Rozhovor s Jitkou a Jarmilou

lukevt.blog.cz
V červenci jsme dostali chuť vyzpovídat někoho, kdo se od běžných blogerů na blog.cz tochu odlišuje. Poznáte jak?

Autorka blogu yorga.blog.cz
Jitka
Autorka blogu plajzka.blog.cz
Jarmila
  • Speciální otázka pro Jitku: Víme o tobě, že na tvém blogu ráda pořádáš soutěže, kterých se účastní návštěvníci tvého blogu. Jak odměňuješ výherce?
Dělávala jsem pro ně diplomy, nic chytřejšího mě totiž nenapadlo. V poslední době se potýkám s nedostatkem času a tak se některá soutěž odbyla jen s vyhodnocením.
  • Speciální otázka pro Jarmilu: Jak jsi přišla na nápad založit si svůj blog?
Napřed jsem si 18.4.2007 založila blog na jiných stránkách. Ale ten není veřejný, proto jsem chtěla místo, kde můžu něco prezentovat veřejně. Tak vznikl 8.3.2008 tento blog.
  • Jaké je tvé jméno nebo přezdívka?
Jitka: Jitka. Přezdívku Soptík jsem si dala sama, protože umím i soptit, ale nikde ji nepoužívám.
Jarmila: Jmenuji se Jarmila, přátelé mi říkají Jarko a přezdívku mám Plajzka.
  • Jaká je adresa tvého blogu?
  • O čem je tvůj blog?
Jitka: Záměrem bylo prezentovat své uháčkované výrobky, svoji fenku bígla a její štěňata. Pak se to zvrtlo tak, že tam najdete všechno. Recepty, články z mého života, spoustu fotografií zahrady atd. atd. Nejde to tady všechno vypsat. Je třeba nahlédnout.
Jarmila: O všem možném. Dávám tam články o věcech, které mě něčím zaujaly nebo by mohly zajímat druhé. Něco, na co nechci zapomenout a rychle to na blogu najdu. A potom obrázky, které v sobě mají humor. Toho není v životě nikdy dost.
  • Kolik máš roků?
Jitka: S tím bych se moc nechlubila, ale co, je mi právě 62 let.
Jarmila: 58 let.
  • Odkud jsi?
Jitka: Pocházím z Brna, kde jsem prožila celý svůj život. Teď jsme s manželem pátý rok na naší chalupě, na Drahanské vrchovině.
Jarmila: Bydlím v malé vesnici na Vysočině, u Chotěboře.
  • Jak dlouho už bloguješ?
Jitka: Od listopadu 2006.
Jarmila: Přibližně rok a půl.
  • Kolik hodin týdně v průměru strávíš psaním blogu?
Jitka: Podle mého muže neuměřeně mnoho. Ale zhruba 8 hodin. Je to hodně?
Jarmila: Řekla bych, že asi 5 až 10 hodin. Včetně přípravy fotek. Někdy je to víc.
  • Neuvažovala jsi, že by ses na psaní blogu někdy vykašlala?
Jitka: No, to rozhodně ne. Kdysi jsem takový nápad měla. Bylo to v začátcích, když jsem, neznalá věci, okopírovala část článku. Autor to naprášil a vy jste mi tam dali tu strašlivou tabulku. To mě dost vzalo. Chlapíkovi jsem se omluvila, vám taky a hodila jsem to za hlavu.
Jarmila: Jé, několikrát. Ale potom mě třeba milý komentář od tohoto úmyslu odradí.
  • Je pro tebe návštěvnost důležitá?
Jitka: Docela ano. Je to takový můj hnací motor. Vědomí, že někoho zajímají moje výrobky a články, je motivující.
Jarmila: Jsem ráda, když se můj blog lidem líbí. Když najdou něco zajímavého nebo jen potěší oko obrázky.
  • Co si myslíš o kopírování na blozích?
Jitka: Někdy potřebuješ svou vlastní věc doplnit třeba obrázkem a když ho sám nemáš, tak co můžeš dělat. Musíš ho někde okopčit. Samozřejmě se zdrojem.
Jarmila: Nemělo by se to dělat. A když ano, tak uvést zdroj.
  • Kdo o tvém blogu všechno ví (kamarádi, známí, přátelé, rodiče…. )?
Jitka: Celá rodina, kolegové z mého posledního zaměstnání, přátelé. Možná půlka Brna. 😉
Jarmila: Děti, vnoučata, přátelé a známí.
  • Kterých je tvých pět oblíbených blogů?
Jitka: To je těžká otázka. Můj nejmilejší je babca.blog.cz. Díky tomuhle blogu jsem si troufla stvořit ten svůj. Mám spoustu oblíbených blogů a jen stěží bych vybrala právě těch pět. Každý z nich má své kouzlo a nejde je jen tak vyjmenovat.
  • Co se ti líbí nebo nelíbí na blozích ostatních?
Jitka: Většina blogů je na jedno brdo. Blogů s vlastní tvorbou a nápady je jako šafránu a na ty ráda chodím.
Jarmila: Příliš tmavé pozadí, moc blýskavé pozadí. To se mi nelíbí, bolí z toho oči. Jinak nechávám ostatní na vkusu majitele blogu.
  • Propaguješ nějakým způsobem svůj blog? Prozradíš jak?
Jitka: Když navštívím blog, který mně něčím zaujal, nechám tam odkaz a komentář, a v něm třeba pozvání na svůj blog.
Jarmila: Jen nechávám u komentáře odkaz.
  • Co myslíš, že by mohla zlepšit tvá kolegyně z rozhovoru na svém blogu?
Jitka: Myslím, že nic. Jarčin blog se mi líbí od prvopočátku jeho vzniku. Patří mezi ty s vlastní tvorbou.
Jarmila: To opravdu netuším. Mě připadá dokonalý.
  • Sedíš víc za počítačem nebo před televizí?
Jitka: Od té doby, co mám blog, jsem víc u PC. Je to tvořivá činnost a já jsem tvořilka.
Jarmila: Jednoznačně u počítače.
  • Co posloucháš za hudbu?
Jitka: I to bys poznal z mého blogu. Mám ráda swing, jazz, ale i country a klasickou hudbu.
Jarmila: Hudbu mého mládí. Neumím anglicky, takže mi dnešní záplava písniček nic neříká. Ráda si poslechnu i vážnou hudbu – Bacha, Mozarta apod.
  • Jaký film se ti naposled líbil?
Jitka: V kině jsem dlouho nebyla, ale mám ráda všechny Svěrákovy filmy.
Jarmila: Vratné lahve.
  • Jaké je tvá oblíbená knížka?
Jitka: Egypťan Sinuhet , kterou napsal Mika Waltari.
Jarmila: Betty MacDonaldová – Vejce a já.
  • Co nejčastěji děláš, když zrovna nebloguješ?
Jitka: Starám se o domácnost a své květiny.
Jarmila: Čtu si, zahradničím.

Děkujeme za rozhovor.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: