Před více než měsícem jsme vás
požádali, zda byste neměli nějaký nápad na jiný název našeho blogu než je
Oficiální blog. Více jak 600 komentářů jsme OPRAVDU nečekali. Děkujeme všem!!
Při pročítání komentářů jsme se občas docela dobře bavili. Je zajímavé, jak nás někteří z vás vnímají. Například:
- „Blog velkejch Apačů“
- „Maminka blogísů“
- „Tatínek blogů“
- „Neogigant“
- „Zdroj napájení“
- „Sídlo včelí královny „
- „Mafie Blog“
- „Blog Bludných Bádačov“
- „Sklad blogového harampádí“
- „Heliotropin“
- „Blogová rozvědka“
- „mr.Blog“
- „Standa jede !!“
- „Death Note“
Často se ještě objevovaly názvy, které se točily okolo boss, centrum, šéf… My žádného bosse dělat nechceme. Šefém je na svém blogu každý sám, takže jsme si nakonec vybrali:
Srdce Blogu
Autorem názvu je lilinecka (
horse-life.blog.cz). Ve svém komentáři ovšem přiznává inspiraci u cj-adam (
cj-adam.blog.cz), který navrhoval Srdce blogařů. První komentář, kde se vůbec poprvé motiv srdce objevil, byl od uživatelky s přezdívkou Bára – Arara (
arara.blog.cz), která přišla s názvem Srdce všech blogařů.
A proč jsme si vůbec vybrali zrovna Srdce Blogu? Motiv srdce nás poprvé zaujal už v jednom z komentářů od Luddy (luddy.blog.cz), která napsala: „… blog.blog.cz … to je srdce všetkých blogov, a blog.cz – mozog :)“ To se nám prostě líbilo. Když jsme potom ve vašich komentářích viděli, že motiv srdce navrhujete docela často v různých obměnách nebo píšete, že byste vybrali Srdce…., tak bylo jasné, že se vám to líbí taky. Jinak nám lichotí, že jste něco takového vůbec navrhovali, a cítíme se i lehce zavázáni.
Snad bychom ješte doplnili, že to srdce bereme jako srdce Blog.cz, tedy ne všech blogů. Každý blog má přece to své. V záhlaví to změníme až později. Chtěli jsme, aby čtení toho článku bylo trochu napínavé.
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
Související
Publikoval Jakuta
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků