Vypršel mi prokrastinační limit, který jsem si určila pro odkládání životního rozhodnutí – co se sebou profesně dál? Je po dalším lichém roce a my si nepořídili žádné dítě, což se nám v předchozích dvouletkách dařilo. Na podzim by mělo být jasno, v říjnu spadne klec.
Jasno by bylo lépe, kdybych si vloni nesmočila čumák v soukromém sektoru. A nebyla věrnostní typ. Nebo možná jen rigidní typ.
Abych si udělala kompletní přehled, přečetla jsem si 95/2004Sb. Zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobnosti k výkonu zdravotnického povolání felčara a rozhodla se pro karieru v Lidlu. Pak jsem si ještě přečetla novelizaci tohoto zákona a dám tomu přeci jenom šanci.
Moje hlava miluje puzzle. Kromě faktického puzzle miluje i sestavování vytuněných programů na minutu, nakládání auta do posledního místečka, a teď mi to zavařila i ve vztahu k mojí ambic prosté pracovitosti. Po několikadenním šrotování předložila tři plány. Aniž bych vás chtěla unavovat detaily, pracovně tomu říkám plán „easy“, plán „friendly“ a plán „hard core“. Čímžto netvrdím, že nějaká atestace může být jenom jednoduchá. Jde především o management práce v kombinaci s rodinou.
Nechci žehrat na úděl žen – ten byl, kromě mnohokrát, pošlapán i v roce 2004, kdy byl zrušen systém dvou atestací. Pamatuju si to, protože jsem zrovna přistála na medicíně a už tehdy mi to připadalo děsně nefér. Nicméně chci žehrat na svoji tendenci snažit se věci dělat nejlépe, jak svedu. Můj sklon podávat kromě prstů i paži – narovnal se za těch sedm let na rodičáku? Nebo budu naopak chtít kompenzovat svoji zahnilou hlavu ještě větší snahou? Už jen to, že nejsem rozhodnutá, mi navozuje stres. Možná mé biorytmy mate, že jsem to chtěla mít vyřešeno v zimě, a zatím mě čas od času svlaží dubnový deštík s duhou.
Další podpásovka je přesvědčení, že jedině máma má být ta, kdo ráno děti vypouští z hnízda a zase je odpoledne ze světa sbírá, včetně vyslechnutí dojmů z první ruky. Věřím, že muž by mě zastal zcela plnohodnotně, ale i tak se cítím provinile, kdyby tohle všechno měl na zodpovědnosti víc než 2x týdně. Jak se prosím tenhle software přeprogramuje?
Na druhou misku vah kladu poznání, že po dni v práci jsem na všechny mnohem hodnější a ani binec mě tolik nevytáčí. Ale bude to platit i po 3 či 4 pracovních dnech z týdne? Když jsem unavená, nechci mluvit. Poslední příděl slov dostanou děti a můj muž si bude muset nainstalovat konverzačního chatbota. V lepším případě.
Nejistotu snáším špatně, ale až se rozhodnu, budu srovnaná. Zatím se ráno se budím s přesvědčením, že zvládnu všechno vysněné. Večer uléhám s pochopením, jak moc jsem se mýlila a že nezvládnu ani soft variantu. Řešením je revize snů za pochodu a časná pracovní doba, což je ve zdravotnictví tutovka. Do jaké míry budou trpět děti, nebo naopak profitovat z mé nepřítomnosti, ukáže až jejich vůle půjčovat mi vnoučata.
od sebe k sobě 