Příště Moleskine!

K Vánocům jsem dostala Mammadiář 2018. Rádobyvtipná záležitost s každotýdenní cennou radou v duchu úvodu nazvaného Buďte na sebe hodné, dále s praktickými kolonkami na rozvrh kroužků a hodin, záznamy výdajů apod. A dodatečně přehled svátečních dnů – což je to, oč tu běží! Rady jsem totiž po pár skvostech (každý den 5 minut spočinout, uklidnit se, dýchat a ptát se sama sebe, čemu se chci nadcházející rok věnovat; vytvořit si mapu snů; denně ujít 5 kilometrů pěšky; pomazánka z červené řepy – děti ji milují!; zbavit se parazitů – pít pelyňkový čaj; víkend bez dětí 2x do roka) číst přestala.
O to více jsou po téhle levné psychologii vzrušující světové dny. Kromě klasika svátků jsem totiž netušila, že existují i oslavy přírody typu Světového dne ptačího zpěvu, Světového dne květů, apod. Ještě víc mě překvapil Den gumových medvídků nebo lízátek. Mezinárodní koupací den, Mezinárodní den leváků, nebo Mezinárodní den pozdravů jsou už pak jen podivnůstky, které blednou ve srovnání třeba se Světovým dnem UFO…
Ovšem jeden svátek mi je sympatický velmi! Den NENAKUPOVÁNÍ a to právě DNES! Škoda, že jsem si to přečetla až teď! Už jsem se totiž rozšoupla v potravinách, lékárně a čajovně. Ale střihnu si to zítra! Teda jestli se nebude na svatbě, kam jedeme, muset platit víno! Juch!
(PS: Škoda, že to není místo Dne třeba Měsíc nenakupování. Šoupla bych ho na prosinec. Možná bych pak nedostala ten šílený Mammadiář!)

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: