Nový design Srdce Blogu

Nastal pomalu čas se rozloučit se stávajícím designem tohoto blogu – nasazení nového je už na spadnutí. Prohlédněte si vítězný návrh, který se nám nejvíc líbil, a přečtete si rozhovor s jeho autorkou.
Co předcházelo hledání nového designu pro tento blog si můžete připomenout v těchto článcích: Nový design Srdce Blogu & Srdce Blogu hledá schopného výtvarníka & Uživatelské návrhy nového designu Srdce Blogu.

Nejprve několik slov o současném designu. Jeho autorkou je 19 letá studentka Tereza Matějková, která u nás měla kdysi hned několik blogů (v současnosti jsou všechny již neaktivní). Vzhled Srdce Blogu určila na dobu delší než tři roky – její design byl čtenářům představen v září 2009. Připomeňte si tehdejší konkurz v článku Náš blog má nový design.
Tereze patří poděkování za její nadčasovou práci, která se našim čtenářům dodnes neokoukala – a objevovaly se dokonce hlasy volající po tom, aby zde tento design zůstal zachován 🙂
Ale změna je život a my jsme se chtěli posunout opět o krůček dopředu. Vyhlásili jsme proto nový konkurz, v němž se sešlo 17 podařených designových návrhů od našich blogerů. Z nich jsme nakonec jako nejlepší vybrali ten, který vytvořila blogerka MAKY.OREL z blogu flora-fauna-foto.blog.cz.
Jak si můžete všimnout, v souvislosti s novým designem doznaly drobných změn rubriky. Ovšem to hlavní, co stojí za upozornění, je obrázek autora tohoto blogu v menu, který vytvořila blogerka Dominika Nováková z blogu dominikisek.blog.cz. Jsem na něm já a slibuju si od toho, že tím dodám tomuto blogu osobnější rozměr 😉
O Dominice se na tomto blogu několikrát psalo, je to naše známá a úspěšná blogerka, mj. i členka Autorského klubu Blog.cz. Připomenout si můžete rozhovor, který s ní na tomto blogu vyšel v letošním létě: Dominikísek: Blog mi dává každým dnem víc a víc.
Dominika i MAKY.OREL od nás poštou obdrží za svoji práci drobnou odměnu. Autorka vítězného blogu pak bude mít na Srdci Blogu trvalý odkaz na svůj blog a níže si s ní můžete přečíst rozhovor, kde padaly otázky především na téma webové grafiky.

Rozhovor s MAKY.OREL:
Jak dlouho ti trvalo vytvořit vítězný návrh Srdce Blogu?
Odhadem asi dva dny i s nastavením obou verzí. Nápady obvykle přijdou do hodiny, ale realizace je vždy o mnoha kompromisech a řešení všech drobností, tak aby byl výsledek co nejsnadněji nastavitelný a také co nejlépe pozměnitelný, bude-li třeba. V tomhle případě zrovna třeba bylo.

Co se ti na tvém návrhu nejvíc líbí?
Myslím, byť se u mě projevuje po čase jistá skepse k mému návrhu, že celkový koncept. To, že se mi povedlo nějakým způsobem zachovat stávající mně nesmírně sympatický vzhled, a přesto vytvořit něco nového. Ale když půjdu do detailů, nemůžu vynechat tu top trojku, kterou jsem už dopředu považovala za něco, co prostě musím přidat – zajímavé zápatí, zvýrazněné logo a rychlé odkazy v záhlaví.

Dívala ses na ostatní návrhy? Který z nich se ti nejvíc líbil?
Dívala a velice pečlivě. Na první pohled mě překvapila kvalita. Sešly se návrhy, lidově řečeno, na které se dalo dívat. Pak ovšem následuje ten druhý pohled kritického očka a ten už spolehlivě dokázal pár návrhů velice rychle vyřadit. Nakonec jsem dala hlas Vysmáté zrzce, ačkoli by návrh potřeboval ještě pár úprav, líbil se mi koncept (provedení boxů, popisky, písmo…). Na pohled to byla moc příjemná záležitost, pro Srdce docela dosti vhodná a já znám taky moc dobře její blog, na který se nemůžu vynadívat, takže není divu, že jsem si vybrala ji.
Samosebou mě ale stejně jako ostatní fascinovala také ta detailnost různých prvků u prvního návrhu Freezy, nemluvě o tom, že to použité srdce málem skončilo i v nějakém mém návrhu (velice se mi na Googlu zalíbilo). A ano, kardiogram Egopeda byla geniální myšlenka! Tyhle prvky si zařadím do kolonky „tímhle se inspiruj„.

Jak dlouho už se věnuješ tvorbě designů a kolik návrhů jsi už odhadem za celou dobu vytvořila?
Mám stále málo času, takže ho příliš nepočítám. Ale pokud projdu minulost svých blogů, tak ty úplně první designy jsem začala vyrábět počátkem roku 2009, ale první designy přímo pro své blogy jsem dělala možná tak ještě rok dva zpátky, ale to bylo tenkrát ještě v programu Malování.
A počet? Nespočet. Když v rychlosti sečtu všechny layouty, které se teď dají na mém blogu s praštěným názvem stáhnout, tak je to 104 kusů klasických blogových designů, k tomu 21 takzvaných QL (quick lays – můj malý vynález pro všechny kdo neradi složitě nastavují), pak další hromada autorských designů (kompletně z mých zdrojů), nějaké nenastavené volné, a na ploše mám složku, kde už se chystají další designy… K tomu nejméně stejné množství návrhů, které jsem zlikvidovala buď časem nebo okamžitě, protože se mi znelíbily. Takže skutečně hodně práce za jedním člověkem, a přesto mi to přijde stále málo a dělám další. Cesta k dokonalosti je prostě nekonečná – doslova, nikdy nemá konec.

Kterého ze svých dosavadních návrhů designů si nejvíc ceníš?
O jé, to je záludná otázka. Obecně si nejvíc cením grafiky, kterou dělám jako skutečně autorskou, což se na blogu, co vím, moc nevidí. Tedy že vše na designu (dobře – písmo ještě neumím) je vytvořené mnou. A kdybych si měla vybrat jeden… tak to bych nesměla na všem vidět nějakou hnidu.
Ale pokud je nějaká má práce, která mě kdykoli spolehlivě potěší, je to design Dark side. V té době jsem se snažila vytvořit něco, kde by se mi povedlo udělat vkusný lesk boxů a zkombinovat bílou a černou tak, aby vypadala dobře. Což kupodivu není vůbec jednoduché. Povedlo se a od té doby se mi lepší kombinace bílé a černé asi už nepovedla, a jestli to někdy zkusím znovu, tímhle se inspiruji. Na druhém místě by mu pak těsně oblizovaly kotníky Retro plameňáci a ti jsou již plně autorští.

Co je podle tebe podmínkou dobrého designu blogu?
Jednak musí autor vymyslet dobrý návrh, který velice přirozeně a nenásilně vede pohled čtenáře, a pak ten návrh ještě přizpůsobit účelu. Ve výsledku docela dost práce – pak aby bylo divu, že někteří nad tím stále tápou.

Kde podle tebe blogeři při tvorbě designu nejčastěji chybují?
Už jsem viděla leccos – spousta z nás viděla leccos. Takže ze zkušenosti by bylo pár tipů, i když tyhle tipy kolikrát závisí na estetickém cítění jedince – někomu se to prostě líbí, ale kdyby se to nikomu nelíbilo, asi by to neexistovalo. Nuže, co myslím, že je opravdu dobré: nemít nekonečně dlouhé menu, záhlaví a články na titulce (používat perexy a zkrátit výpis článků).
Pravda, měli bychom tu asi mluvit o tom, že opravdu není mocinky khůl mít všude blikající glittery a neonové barvy, pak nějaké animace alias vietnamská tržnice (blikající Ježíše a vodopády… kdo byl někdy v pohraničí nakupovat, ví, co myslím) a že taky vážně není úplně dobré používat v přemíře zvířecí vzory, svítící bílé přechody alias moje oblíbené „žhnoucí koule“ a pak je tu spousta dalších prohřešků, které je dokonce velice obtížné popsat slovy. Ale však to zdejší blogeři znají už skoro nazpaměť. Jako bonus, co mi nedá spát, jsou pěkné designy… u kterých pak zjistíte, že přes vymakané záhlaví a všelijaké vychytávky absolutně postrádají nějaký byť i jednoduchý konec stránky ve smyslu zápatí či obrázku ve volitelném dolním boxu. To je prostě škoda.
Nicméně z té mé zkušenosti vím i to, že pěkný design může hodně záležet na umění poskládat text. Protože na některých stylech designů vypadají velice dobře nekonečně dlouhé povídky, ale články s fotografiemi už o něco míň. Někde je zase dobré zarovnávat tak a jinde onak. Mnohdy vážně stačí pár detailů, které pokazí celkový dojem vzhledu. Prostě umět to vážně dobře, je umění, ale vždycky by neměl autor zapomínat na to, že je lepší se alespoň pokusit, než to zabalit předem.

Děláš designy na zakázku? Můžou se na tebe blogeři obracet s žádostmi o design? Pokud ano, co si za to řekneš?
Právě jste mě přistihli v trošku temném blogo-grafickém období. Více než obvykle teď totiž zápasím s časem. Já ráda dělám na přání, ráda zkrášluji náš server, ráda dělám lidem radost, ale poslední dobou přestalo být kdy. Nicméně stále na přání tvořím – blogeři se můžou obracet (viz. formuláře na blogu), ale musí si hlídat, jestli jsou otevřené objednávky.
Jelikož je tvoření čehokoli moje droga, jakmile mám volno, ráda je otevírám. V tomhle případě si může milý bloger nadiktovat všechno, co ho napadne – zásadně nekladu meze požadavkům ani fantazii, dokud se nedostáváme kompletně za mez reality. (Ne všechno na blogu jde, ale lecco se dá oklikou obejít.) Z takových přání si pak vyberu, a všechno už je pak o dohodě. A co za to? Nic velevážení – ryzí nic, jen trošku lidského zacházení, číst podmínky, jaké kladu, a používání českého jazyka v mailech. Pro mě je vážně hlavní, že se cvičím v práci a dělám radost.
Když ale čas nemám, jsou objednávky zavřené, nicméně existuje jistý stálý zájem o má dílka, takže jsem přešla k takovému na blogu extrémně neobvyklému, napůl odsuzovanému a napůl chápanému kroku, že i za těchto podmínek se můžete si objednat. Může si kdokoli říct o cokoli (nejen design blogu), ale já budu chtít na oplátku nějaké peníze. Protože ono se trochu času vždycky najde, když za to něco bude, ať už nějaká drobná prestiž nebo hmota (na design Srdce se taky čas našel – to je prostě „Srdeční záležitost“). Ale když člověk něco dobrovolně byť rád vytvoří a další den zjistí, kolik toho zapomněl a kolik nestihl, dojde mu, že z toho nemá nic než jen průšvihy a žádné výhody a tak začne přemýšlet. Jeden se pořád nemůže honit jako blázen, když nestíhá, to co by měl, takže je to hlavně i taková autoregulace pro mě spíš než pro zájemce o mou práci. Zkrátka abych nebrala moc práce, když nemusím. A funguje to.
Malé droboučké grafické počiny dělám, ale i tak stále bez ohledu na čas zadara všem. Jsem dobrák od kosti, takže i když se nechám přemluvit, abych si řekla o peníze, tak o málo a navíc – nikdo si ode mě nekoupí nic nelegálního. Nikomu neprodám design nebo grafiku, ve které bude něco, co jsem stáhla z Googlu. NIKDY! To je prostě zákon jménem autorský a ten já ctím jako bibli, a to jsem ateista. Tudíž nebojte, že by někdy vážně došlo k nějakému hromadnému placení za blogové designy, to by se nejdřív museli zrušit všechny blogy o celebritách…

Kolik je podle tebe na Blog.cz asi tak lidí, kteří dělají dobré designové návrhy? A kdo je z nich nejlepší – ty?
🙂
Jéj, tak to je téma nekonečné jako vody oceánu. Stále se samosebou porovnávám s tou elitní špičkou blogu a zkoumám, jak jsem daleko. Ale fakta jsou taková, že mnohdy spíš než tvůrce jako takové, je nutné porovnávat počin s počinem. Takže v něčem už jsem třeba ta nej a v něčem třeba stále zoufalý začátečník.
Ale mám samosebou takové favority, u kterých najdu díla, která považuju za ideál. Spousta z nich už na blogu není, pospává nebo se jednou za rok omylem ukáže, ale umění nezná hranice času. O těhle lidech mluvím jak kafemlejnek. Číslo jedna blogu býval vždy layfor, jmenovitě můj favorit K – to byl styl, originalita, příjemné na pohled a velice dobře řešené nejen v detailu. Pak jsem se chtěla vždy přiučit něco nápadů od Leesh, umět dělat ty luxusně lesklé boxy jako Asheen, koláže do záhlaví a boxy s tolika okraji jako Cirilla Riannon, chci umět geniální výtvory jaké má Gormal, dát do jednoho designu tolik serepetiček, jako to umí Freezy, načančat to jako Blanch, umět ty efekty, co používá Sinead na písmo a boxy… To už jsem ale prolítla přes skupinu blogu LC a další a další a určitě ještě někdo chybí.
Mám tu zkrátka celou řádku lidí, kam pravidelně zavětřím, když nevím jak dál, a celou složku jejich prací, které si screenuju a ukládám bez jejich vědomí pro osobní účely. Konkrétně nastartování múz a hledání nových nápadů a řešení. Zdaleka nemám všechny jejich schopnosti, přesto jsme každý nějaký a nikdo z nás už není nikdo. Každý má to svoje a já si snažím brát ode všeho to nejlepší. Ale bude to chtít ještě nějaký čas, než si sednu k počítači a řeknu si – tak vOrle, právě si to dokázala.

Co bys vzkázala blogerům, kteří si nevědí rady s nastavením pěkného designu?
Nebojte se zeptat, ptejte se přímo a můžete se ptát i mě 🙂 Je v tomto případě lepší mailovat a rovnou se rozepsat. Ale takhle – jsem vždycky ráda, když si lidé dokážou poradit, takže poslední dobou píšu jak divá všelijaké návody a doufám, že to trochu pomáhá alespoň těm, co se nebojí číst. (Pak jsou lidé, kterým nepomůže nic, že.)
Nicméně první věc, kterou doporučuju – stáhnout si nějaký design, kde je přiložen návod k nastavení a podívat se, jak to vypadá, a přemýšlet u toho. Podívat se přímo do administrace nějakého blogu (i pokud půjde o design blogové šablony – to je neocenitelné pro začátečníka) a spoustu lidí také tvoří návody na své designy tak, že udělá přímo screeny administrace, takže všechno uvidíte.
A když jste stejně úplně v čudu, tak si vymyslete (najděte, nechte si doporučit, inspirujte se již vytvořeným…), takový design, který bude jednoduchý na nastavení a přesto vás něčím zaujme. A takové jsou a je jich momentálně mraky a já je zbožňuju.

A co bys vzkázala těm, podle kterých design není důležitý? 🙂
Vzkážu jim a nejen jim trochu filozofie: Kdyby bylo všechno krásné, ztratilo by krásno význam. Kolikrát pláčeme nad hrdiny, kteří si kopou hrob z animovaných pozadí a dvoumetrové Disney-channel celebrity v záhlaví, ale nebýt jich, tak by design lidí, kteří to umí, vypadal jen jako další blogový design do tuctu.
Přesto stejně jako je důležité si občas připomenout, jak hrozné to může být, je dobré se i pokochat nad tím, jak skvěle to může vypadat. Tudíž stejně jako niterní krása je i vzhled důležitý – každý ho ale máme na žebříčku hodnot trochu jinde. Ovšem když se přede mne pyšně postavíte a řeknete, že vám na vzhledu vůbec nezáleží, odvětím vám: „Dokud se ten blog bude dát přečíst (aniž bych se musela nějak vnitřně přemáhat a hledat brýle nebo escape), tak je to v pořádku.“
Na nasazení nového designu na tento blog se můžete těšit v průběhu příštího týdne. V anketě pod článkem můžete hlasovat, jak se vám vítězný návrh líbí.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: