Prima řetězová sezóna

Při pohledu na celou řadů blogů, které jsou členy Autorského klubu, se zdá, že se letošní léto nese ve znamení tzv. „řetězáků“.
Záplava článků, které se denně objevují a které odkazují na jakýsi všem známý originál, nám nutně vnukává řadu otázek. Kde se to vzalo? Kdo to vymýšlí? A jaký je hlavní smysl řetězáků?

Pokud rádi sledujete nové články členů Autorského klubu (případně patříte k těm dvěma výjimečným jedincům, kteří odebírají RSS klubu prostřednictvím čtečky Google Reader :), museli jste si toho také všimnout.
Době prázdnin se v některých kruzích přezdívá „okurková sezóna“, čímž má být řečeno, že se nic neděje, a média se proto zaměřují i na bezvýznamné události, kterých by si jinak ani nevšimla.
Pokud lze o okurkové sezóně mluvit i na Blog.cz – ve smyslu, že blogeři nechodí do školy, a nemají tak o čem psát – pak se nabízí lákavá domněnka. Nedostatek nápadů na nové články možná zapříčiňuje, proč se tolik blogerů zapojilo do současného šílenství s vyplňováním „řetězáků“. Míněny jsou všechny ty články typu „deset věcí, které o mně nikdo neví“ či „třicet věcí, kterých lituji„, apod., a kterých jenom od začátku prázdnin vznikly desítky, spíše stovky.
V čem podle vás tkví popularita podobných předvyplněných článků, které putují z jednoho blogu na druhý? Víte o tom něco víc než my? Kde se to vzalo, kdo to vymýšlí, má každý řetězák dohledatelného autora, a co rozhoduje o tom, jestli se nějaký řetězák uchytne, nebo zapadne do propasti nezájmu?
A mimochodem, existuje pro to nějaký jiný, obecně uznávaný název než „řetězák“?
Existence tohoto trendu je pro nás do velké míry španělskou vesnicí a rádi bychom prostřednictvím tohoto článku trochu vyzvídali, co všechno o tom víte. Tohle je téma, kterému rozumíte vy, protože se v něm denně pohybujete – zkuste nám to v komentářích vysvětlit jako někomu, kdo o tom slyší poprvé.
Za všechny ohlasy a názory k tématu řetězáků děkujeme.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: