Otazníky nad budoucností blogů

Vyjdou podle vás někdy internetové deníčky z módy? Nebo už to snad v tichosti dávno proběhlo?

V anketě, která na tomto blogu vyšla téměř před dvěma lety, dali hlasující najevo neochvějnou důvěru v budoucnost Blog.cz:
Jak by ale dopadla anketa ze současnosti zjišťující názor na budoucnost blogů jako takových? To se pokouší zjistit právě tento článek.
Podobným otázkám se před několika měsíci věnovali na serveru Lupa.cz i dva známí autoři (zde a zde). Ve zkratce se oba zaměřili na to, zda jsme skutečně svědky (dlouho předpovídaného) konce éry blogů a jakým způsobem se podoba blogů mění. Oba články lze vnímat jako příspěvky do dlouholeté diskuse na téma, jak to s těmi blogy vlastně je a bude.
Je to již delší dobu, co bylo v módě předvídat konec blogů vlivem nástupu Facebooku. Objevovaly se názory, že by sociální sítě obecně mohly přispět ke „kvalitativní očistě“ blogů. Jednoduše tím, že se autoři nekvalitních blogů přesunou na sociální sítě, a u psaní blogů vytrvají jen kvalitní autoři, kteří mají světu co říct.
Evidentně k ničemu takovému nikdy nedošlo. Nejenže tu blogy dál v poklidu existují vedle Facebooku a dalších sociálních sítí, blogeři se navíc postupem času naučili sociální sítě využívat k podpoře svého blogu. Nemluvě o absenci nástupu jakéhosi „zkvalitnění“ blogů, v něhož snad někteří naivně doufali.
Minimálně na českém internetu zatím nic nenasvědčuje tomu, že by docházelo k nějakému útlumu zájmu o blogy. Sice jsme byli svědky konce blogů na zpravodajském serveru Novinky.cz a blogy na doméně Sblog.cz ukončil i Seznam, jinde ale blogy fungují úspěšně dál.
Sekci blogů mají všechny hlavní zpravodajské servery Aktualne.cz, iDnes.cz i Lidovky.cz. Český internet už má i svoje blogové celebrity, jejichž jména se objevují v pravidelné anketě Křišťálová lupa. Největší čtenosti dosahují foodblogy a fashionblogy, za kterými stojí výrazné osobnosti s početnou čtenářskou a fanouškovskou základnou.
Na našem blogu jste si mohli před časem přečíst rozhovor s jednou takovou internetovou celebritou, která zvítězila v posledním ročníku Křišťálové lupy v kategorii One(wo)man show (čtěte Jiří Vaněk: Na blogu se nikdy nezavděčíš všem). I na Blog.cz se již profilují první známá jména, o kterých ještě bude v budoucnu slyšet. Na spolupráci s blogerkami jsou navíc částečně založeny i naše magazíny Doma.cz a Krásná.cz (kde patří články blogerek k těm nejčtenějším).
A takový pohled na žebříček Nejnavštěvovanějších blogů dává tušit, že nijak neochabuje ani zájem o typ blogů, kterému se odjakživa říkalo blogísek. Na Blog.cz mají svůj blog všechny věkové kategorie, od nejmladších uživatelů až po seniory, a denně vznikají stovky a stovky nových blogů. Skutečně vyšly blogy z módy?
Na mě to občas celé působí dojmem, že ten tolik vzývaný konec blogů je spíše zbožným přáním určité skupiny jedinců, která odjakživa těžce nese to, co někteří marketéři a lidé z PR branže kdysi vznosně nazývali „demokratizací internetu“.
Pravdou je, že – viděno bezpředsudečným pohledem – autoři blogů nikdy neměli na růžích ustáno. Nástup generace teenagerů, kteří internet zahltili svými blogísky o EMO stylu a kapele Tokio Hotel, v očích řady lidí blogy navždy zdiskreditoval. Což do jisté míry platí i o Blog.cz, který je v očích celé řady internetových uživatelů vnímán po léta jako útočiště toho nejhoršího, co si lze pod pojmem „blog“ představit. Jak moc je to vzdálené či blízké od reality?
Je ostatně otázkou, zda kdy blogy vůbec nějakou důvěryhodnost měly. Jakoby to samé, co kdysi stálo za jejich raketovým úspěchem (ona skutečnost, že si blog mohl založit KDOKOLI), později stahovalo blogy pod hladinu. Zde si možná někteří vybaví známý citát Anaximandra z Mílétu „Z čeho je věcem vznik, to se jim stává i zánikem„.
V prostředí, kde měl najednou svůj blog každý, od 12 leté emo teenagerky po 70 letého souseda odnaproti, ztratily blogy poslední zbytky autority. Jestliže může svůj blog mít a psát kdokoli, jak se dá všem těm blogům věřit, a na informace v nich se spolehnout?
Z tohoto pohledu by se mohlo zdát logické, že došlo přirozeným vývojem k rozdělení blogů na tři základní kategorie. Tu první tvoří blogy normálních lidí, tzv. BFU (=běžný facebookový uživatel), kteří nemají příliš velkou návštěvnost, blog tvoří pro radost, a nějakou vlastní důvěryhodnost vůbec nemusí řešit (=99% blogů na Blog.cz).
Druhou skupinou jsou blogy výrazných osobností, které se specializují na nějaké téma, a z kterých se postupem let stávají internetové autority a celebrity v nějaké oblasti – toto platí především o autorech foodblogů a fashionblogů, z nichž ti druzí jmenovaní jsou podle mě současnými nekorunovanými králi amatérského publikování na internetu (respektive královnami, protože za fashionblogy stojí až na výjimky výhradně ženy).
Do poslední skupiny lze zařadit všechny ostatní, tzn. například technicky orientované blogery-novináře, nejrůznější PR blogy, blogy politiků a známých osobností, apod. Jak to bude s touto skupinou blogů do budoucna si vůbec netroufám předpovídat, opatrně bych si ale možná tipnul, že zrovna tyto blogy už dnes dávno převálcovaly fanouškovské stránky na Facebooku a oficiální účty na Twitteru.
A co vy, jak se díváte na budoucnost blogů? Vyšly podle vás z módy? Budou tady blogy třeba ještě za 10 let, nebo skutečně jednou zcela zmizí? Existuje podle vás třeba nějaký typ blogů, který přežije ty ostatní? Souhlasíte s tím, že pomalu mizí klasické internetové deníčky, a místo nich nejvíc frčí blogy o jídle a módě?

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: