Kyberšikana – zbytečný strašák, nebo reálný problém?

Po určité době se vracíme k tématu kyberšikany. Jaké jsou zkušenosti s tímto obávaným jevem na Blog.cz?

Kyberšikanu lze považovat za dlouhodobého strašáka internetu, spolu s dalšími jevy, jako je například dětské porno, podvodné stránky, ohrožení soukromí uživatele, stránky šířící počítačové viry, apod.
V souvislosti s kyberšikanou se často uvádí, že se realizuje prostřednictvím blogů. Naše dlouhodobé zkušenosti však tuto skutečnost nepotvrzují. Prokazatelných případů kyberšikany jsme zaznamenali naprosté minimum, a to i při pohledu o dlouhé roky nazpět.
Ve většině případů se jednalo o nezletilé žáky základní školy, kteří znají Blog.cz od svých vrstevníků jako portál umožňující snadné založení webové stránky a kteří zde založili blog o svém spolužákovi.
Právě snadnost založení nového blogu a jeho anonymita na první pohled svádí k domněnce považovat blogy za ideální prostředek kyberšikany. Dosavadní nahlášené případy však spíše než co jiného připomínaly obyčejnou klukovinu. S tím, že lze mluvit o dvou nejtypičtějších případech.
Tím prvním je situace, kdy někdo založí blog o neoblíbeném spolužákovi a vydává se za něj, přičemž velmi často je zde předstírán coming out – autor blogu se snaží vyvolat dojem, že oběť, za kterou se vydává, je homosexuál a na blogu se k tomu přiznává. To svádí k zajímavé úvaze o dnešní dospívající generaci – skutečně je přiznání k homosexualitě tím nejspolehlivějším způsobem, jak se dnes v klučičí partě znemožnit?
Druhou skupinou je zakládání blogů dívkami, které si za cíl vyhlédly nejčastěji nějakou spolužačku. Zde je naopak nejvíce typická snaha kritizovat vzhled oběti, například v podobě posměšků na adresu dívčiny postavy, problémů s pletí, módních prohřešků, apod. Dívky rovněž častěji než chlapci inklinují k vytváření dehonestujících fotomontáží, což nápadně připomíná podobné praktiky nejmenovaných bulvárních magazínů. Opět je možné se ptát – je nedokonalý vzhled dnes tím nejsnadnějším cílem, jak narušit citlivé sebevědomí dospívajících dívek?
Důležitý je zde další fakt. Kromě toho, že je výskyt podobných blogů velice vzácný, nedochází ani k případům, které by měly nějakou vážnější dohru, například v podobě školních kázeňských trestů, nebo dokonce trestního stíhání. Ve většině případů totiž dochází k tomu, že autor dehonestující blog zruší sám od sebe po pár dnech od jeho založení – poté co se zalekne, že by mohl mít z takového blogu nepříjemnosti.
A pokud nám někdo už podobný blog nahlásí, promptně dojde k jeho zrušení. V tomto držíme dlouhodobou kontinuitu a vysíláme tak uživatelům jasný signál, že ponižující blogy vnímáme jako nežádoucí a každý takový nahlášený blog je smazán.
Což je současně jasný vzkaz všem obětem podobných blogů – nedejte se a blog nahlaste na stránce blog.cz/report. Útočník se nedozví, kdo ho nahlásil, a my zajistíme nejrychlejší možné smazání blogu, který poškozuje vaše práva.
K tématu se nabízí dvě otázky, které zde zmíním jako námět k diskusi:
  • Je kyberšikana reálné internetové riziko, nebo jen strašák, jehož dopady se zveličují? A setkali jste se vy osobně s čímkoli, co by se dalo označit jako kyberšikana? Pokud ano, jak to vypadalo?
  • Dlouhodobě se zdá, že kyberšikana se blogům na Blog.cz vyhýbá, a ojedinělé případy jsou spíše banální povahy (než že by se dalo mluvit o skutečně promyšleném, dlouhodobém a agresivním internetovém útoku vůči vyhlédnuté oběti). Je podle vás možné, že je to proto, že se kyberšikana přesunula z blogů na Facebook? A setkali jste se na Facebooku například s nějakým falešným profilem nebo stránkou, která útočila na někoho z vašeho okolí, nebo dokonce na vás? A dá se podle vás těmto útokům realizovaným na Facebooku vůbec nějak bránit?
Čtěte k tématu:

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: