Nulová tolerance kyberšikany

Již delší dobu se rozmáhá neblahý trend, kdy je Blog.cz zneužíván k zakládání blogů útočících na nějakou oběť. Je proto dobré a žádoucí se vůči tomuto jevu vymezit a ostře ho odsoudit.

Pokud jste na termín kyberšikana narazili poprvé, pak se s ním můžete blíže seznámit například na Wikipedii. Výmluvné je již to, že u českého hesla kyberšikana je speciální pozornost věnována právě kyberšikaně realizované prostřednictvím blogů. Jakou konkrétní podobu má tento jev na Blog.cz?
  • Zakládání dehonestujících blogů majících za účel ponížit, ztrapnit, zesměšnit a ublížit konkrétní osobě nebo skupině osob. Za dobu existence Blog.cz zde byly těchto blogů zaznamenány a zrušeny již stovky. Kolik dalších jich asi zůstalo nepovšimnuto, nebo kolik jich vzniká v tuto chvíli?
  • Zveřejňování digitálně upravených fotografií osob s cílem útočit na jejich lidskou důstojnost (typicky například různé fotomontáže dívek, na kterých jsou vydávány za silně obézní).
  • Vydávání se za jinou osobu s cílem poškodit ji (zde je časté psaní článků budících dojem, že se autor přihlásil k homosexuální orientaci – takto jsou šikanováni převážně chlapci, kteří toto nesou nesmírně těžce).
  • Psaní útočných komentářů, vyhrožování oběti, v krajním případě nabourání do jejího blogu a jeho smazání nebo poškození (útočník zde vychází z často nízkého věku vyhlédnuté oběti, která má primitivní heslo do blogu i do registračního e-mailu).
Hranice mezi tím, co již je a co není kyberšikana, je diskutabilní a velmi rozostřená. Za kyberšikanu nelze považovat následující jevy:
  • Někdo vám napíše pod článek na vašem blogu nesouhlasný nebo odsuzující komentář. Pokud se to obejde bez vulgarismů a přechodu do útoku v osobní rovině, pak se nikdo ničeho špatného nedopouští.
  • Stejně tak nelze označit za kyberšikanu to, když někdo na svém blogu zveřejní článek reagující na jiný váš článek, kde s vámi vede polemiku.
  • Kyberšikanou nejsou ani otravné spamující komentáře zvoucí k návštěvě na blog, a není jí ani kopírování článků a fotek, zveřejňovaných na jiné stránce bez souhlasu autora.
S kritikou a schopností realistické sebekritiky je obecně problém. Řada zde vyjmenovaných jevů se týká především cílové skupiny 10-15 let, pro kterou je charakteristické nízké povědomí o možných rizicích a zvýšená citlivost na cokoli, co připomíná šikanu.
Tito mladí uživatelé si například často na své dětské blogy dávají anketu s dotazem „Jak se ti líbí můj blog?„, kde mezi odpovědi zahrnou i něco ve stylu „Je hrozný, zruš ho„. Řada uživatelů se podle všeho vyžívá v tom, že v těchto anketách klikají na tu nejvíce negativní odpověď, popřípadě že u článků klikají na nejnižší hodnocení, aby blogerovi ublížili.
Nikdo totiž nechce slyšet, že zrovna ten jeho blog je „hrozný„, a stojí za úvahu, kolik už asi podobné ankety a hvězdičkové hodnocení způsobily vyplakaných slz a zrušených blogů. Přitom se o kyberšikanu v tomto případě vlastně vůbec nejedná.
Kam až můžou dojít extrémní případy kyberšikany bylo častokrát probíráno v médiích, krajním vyústěním je sebevražda oběti nebo doživotní psychické následky. Kyberšikana se mj. objevila i v zajímavém snímku Zkažená mládež z r. 2007, který lze v této souvislosti vřele doporučit jako odstrašující případ, kam až to může zajít.
Speciálním případem, který mohutně zesílil s proslavením Dominiky Myslivcové a jejího blogu, jsou tzv. antiblogy a paparazzi blogy. U Dominiky to byly možná až stovky antiblogů, které hromadně zakládaly její odpůrkyně s cílem na dívku útočit a urážet ji.
Tzv. paparazzi blogy jsou naproti tomu jakýmsi – někdy až nezáměrně komickým – pokusem o bulvární styl psaní v duchu periodik typu Blesk nebo Rytmus života. Autorky (v 99,99% případů jsou to vždy dívky) zde například zveřejňují fotky kritizovaných dívek a zesměšňují jejich styl oblékání a líčení.
Antiblogy jsou historicky starší a trochu odlišné, jejich cílem bylo v první řadě nějak ventilovat averzi, kterou v určitých lidech vyvolávaly krásné dívky píšící blog o sobě. Paparazzi blogy jsou novější a jejich autorky si s blogem dávají větší práci a jsou schopné dlouhodobě publikovat články, ve kterých rozebírají a kritizují známé dívíčí blogy a jejich autorky. Inspirace bulvárem je zde evidentní a projevuje se zakládáním rubrik typu „Módní policie„, převzatých z prostoduchého čtení pro masy.
Pozornému člověku neunikne jedna zvláštní věc: existence těchto blogů je autorkami dívčích blogů často paradoxně vnímána jako potvrzení toho, že jsou známé, krásné a úspěšné, když někomu stojí za to zakládat o nich antiblogy či paparazzi blogy. Jako by v této cílové skupině platilo, čím víc o tobě existuje paparazzi blogů, tím jsi větší celebrita. Naoko tak proklamativně prohlašují, že tyto blogy ignorují a nesledují, ve skutečnosti je to ale baví a jsou si dobře vědomy toho, že tyto blogy přistoupily na jejich hru na celebritu a tento status quo jen posilují.
Čili, je to vlastně šikana, když z toho profitují všechny zúčastněné strany? Autorky paparazzi blogů mají navštěvované blogy a pocit, že se jim daří psát bulvárním stylem, a autorky kritizovaných dívčích blogů se mohou cítit nad jejich existencí povzneseně a utvrzují se v tom, že jsou populární a že jim hodně dívek závidí. Rozhodněte tuto otázku v anketě pod článkem.
Kdysi na tomto blogu vyšel článek Máme se rádi, nemáme se rádi, který se tomuto tématu věnoval – připomeňte si v něm rozdíl mezi svobodou slova a kyberšikanou. S postupem času bohužel dochází k velkému nárůstu těchto případů, a protože ve zmíněném článku chybělo jasné stanovení přístupu Blog.cz k této problematice, zveřejňujeme je zde poprvé:
  • Každý nahlášený blog, prokazatelně se dopouštějící kyberšikany, je ihned zrušen, bez předchozího upozornění autora.
  • Jedná se o antiblogy (a v 99,99% všech případů o všechny blogy, které již mají v názvu slovo „anti“) a jakékoli další blogy, které se zaměřují výhradně na zesměšnění, urážení a ponižování vyhlédnuté osoby, nebo skupiny osob, a které neobsahují jiný než dehonestující obsah.
  • Útočné a agresivní komentáře pod články neřešíme a platí pravidlo, že si každý uživatel diskuse pod svými články řeší sám, tzn. závadné komentáře může mazat nebo ignorovat.
  • Pokud znalo heslo k blogu dobrovolně více uživatelů a někdo z nich ho změní (a blog zruší, nebo si ho nechá jen pro sebe), pak rovněž nezasahujeme. Blog.cz je koncipován jako systém 1 blog = 1 uživatel, a pokud dobrorovolně sdělíte heslo někomu dalšímu (např. kvůli nastavení designu nebo v případech, kdy blog píše více uživatelů), pak riziko tohoto kroku nesete plně vy a Blog.cz nebude zasahovat do následných konfliktů mezi uživateli, kdo je a kdo není skutečným autorem blogu. Upozorňujeme však, že již pouhá znalost cizího hesla a jeho zneužití je nelegální – tyto případy naopak řešíme, a blogerům, bez jejichž zavinění někdo prolomil heslo do blogu, pomáháme.
  • Závažné případy již byly v minulosti řešeny i ve spolupráci s policií či výchovnými zástupci ze škol, je tedy vidět, že kyberšikana je závažný problém a není možné ho zlehčovat.
  • Kyberšikany se na Blog.cz dopouštějí nejčastěji dívky ve věku 10-15 let, které dosud nejsou trestně zodpovědné. To ale neznamená, že si mohou dělat co chtějí, a každý jejich blog, na kterém se dopouštějí kyberšikany, nebo kde je jen důvodné podezření, že k ní dochází, je pokaždé zrušen.
Pokud i vy najdete blog, který ve vás budí podezření z kyberšikany, nahlaste ho prosím na stránce blog.cz/report. Pokud se vám někdo naboural do blogu a poškodil ho, nebo dokonce zrušil, napište na blog@blog.cz.
(Pozn. závěrem: řešit můžeme pouze kyberšikanu na Blog.cz – se zakládáním útočných stránek mimo Blog.cz, např. na Facebooku, nic dělat nemůžeme).

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: