Blog.cz vám přeje veselé Vánoce

Vánoce jsou za dveřmi a zde je malé přání pro všechny uživatele Blog.cz.

Co přát blogerům a blogerkám? Jaksi automaticky se zde nabízí to, aby vše kolem blogu fungovalo a uživatelé nemuseli řešit žádné technické problémy. Čili aby byl blog i nadále místem, kde si vedete své deníčky a osobní stránky, na kterých prezentujete své názory, tvorbu a sami sebe. A abyste nepotřebovali uživatelskou podporu a mohli se o vánočních prázdninách v klidu věnovat svému koníčku v podobě blogu.
Bylo mimochodem zajímavé, že značné množství blogerek psalo v minulém tématu týdne „Co si přeji k Vánocům„, že by si nejvíce k Vánocům přály nějakého kluka. Všem vám tedy přeji, aby vám to vyšlo a splnilo se vám nejen toto přání, ale i vše ostatní, co jste psali ve svých článcích. Ať už se hlásíte k Santa Clausovi nebo Ježíškovi 🙂
Na tomto blogu se již moc nových článků do konce roku neobjeví, ale oblíbené hlasování o téma týdne běží samozřejmě i přes svátky. A chcete-li se podělit o své Vánoce, pošlete nám klidně nějakou svou vánoční fotku na blog@blog.cz, nebo ji nahrajte rovnou na náš Facebook. Když se sejde alespoň pět fotek, budou zveřejněny na tomto blogu v novém článku.
Za celý tým Blog.cz vám přeji klidné svátky a úspěšný vstup do nového roku 2011. Ať se vám daří!

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: