Blacklist – bouře ve sklenici vody

Pozoruhodným projevem uživatelské komunity Blog.cz je vytváření tzv. blacklistů (či black listů). Zaslouží si proto několik slov.

Slovo blacklist, jak už to tak v počítačové oblasti bývá, zatím nemá český ekvivalent, který by vyjádřil poněkud neblahý význam tohoto slova. Ono se to totiž v minulosti nejrůznějšími zakázanými seznamy osob a věcí jen hemžilo, a člověk i jen lehce poznamenaný středoškolskou historií si nemůže nevybavit, jakou sílu a naléhavost mělo – a stále má – gesto „littera scripta manet“ („co je psáno, to je dáno“).
Jeden příklad za všechny, bez moralizujících odboček do historie. Zkoušeli jste si někdy vytvořit tričko v našem e-shopu? Pak jste si možná všimli, že si na tričko nelze natisknout cokoli. Pokud byste například špatně vycházeli se svým sousedem Frantou Novákem a chtěli si na tričko nechat natisknout „Franta Novák je pitomec„, s 99% pravděpodobností by vám e-shop takové tričko odmítl vyrobit. Snad netřeba vysvětlovat proč. Takovou sílu stále má tištěné slovo – černé na bílém – byť současná nadprodukce textů tuto sílu podrývá a způsobuje jejich inflaci.
Blacklisty na Blog.cz nepřiznaně pracují právě s touto váhou, kterou lidé psanému slovu přisuzují. Protože – objektivně viděno – je celá ta bouře ve sklenici vody v podobě blacklistů jen nafouknutou bublinou balancující na hraně nechtěné komiky a trapnosti. Všichni do jednoho následující situaci důvěrně známe:
Bloger A se snaží na svůj blog nalákat nové čtenáře, prohlíží si proto na titulní stránce Blog.cz žebříček nejnovějších článků, kliká na jeden za druhým a sází tam pořád dokola ten samý komentář, který má být jakousi nenápadnou pozvánkou na vlastní blog. Mezi uživateli se těmto komentářům říká odjakživa reklamy (výjimečně spam) a jejich psaní je pokládáno za absolutně nejhorší nešvar na Blog.cz vůbec.
Takto se náš bloger A dostane na blog blogera B, který zrovna zveřejnil článek, na kterém si dal záležet. Bloger A mu k článku vloží komentář typu „hezký blog, u mě je bleskovka, ahoj a neber to jako reklamu„, který předtím vložil na několik jiných blogů a který ještě vloží na blogy další, dokud neusoudí, že by to pro dnešek stačilo. Bloger B následně tento komentář vnímá jako podraz či pokrytecké neupřímné gesto, a připíše adresu blogera A na svůj blacklist.
Proč? Těžko říct. Jako nejpravděpodobnější se jeví domněnka, že je to na výstrahu ostatním uživatelům a pro znemožnění spammera. Netřeba však dodávat, že bloger A se již na blog B téměř s určitostí nikdy nevrátí, čili se nemá ani jak dozvědět, že se dostal na nějaký blacklist. Stejně tak náhodný čtenář blacklistu na nějakém blogu se nedozví nic, co by mu bylo nějak užitečné. Gesto, které má vyjádřit blacklist, tak vyzní zcela naprázdno.
Blog každého z vás patří bez výhrad pouze vám, se vším, co k němu patří, tedy včetně komentářů. Máte proto absolutní právo s nimi nakládat, jak uznáte za vhodné – klidně je i dle libosti mazat, zakazovat, moderovat apod. Nikdo nemá právo vám do tohoto mluvit a diskuse na každém blogu spadají výhradně do kompetence autora blogu. Toto je základní nepsané pravidlo blogů, které – ač není nikde oficiálně napsáno – by každý měl znát a uznávat.
Je to trochu podobné jako autorské právo. V momentě, kdy na svém blogu zveřejníte vlastní text či fotku, automaticky je váš článek ošetřen autorským právem. Není tedy třeba to ještě psát někam do zápatí apod. – text typu „Všechny články a obrázky na tomto blogu jsou chráněné autorským právem a je zakázáno je kopírovat“ je tam naprosto a zcela zbytečný.
Proč? Zopakujme si to – váš autorský obsah spadá pod autorský zákon ať chcete nebo nechcete (pokud se tedy svých práv vyloženě explicitně nevzdáte). Krom toho co svět světem stojí podobné upozornění ještě nikdy nezabránilo tomu, aby vám tzv. „kopírka“ váš text či fotku neukradla k sobě na blog. Kdo je slušný, copyright respektuje, kdo ho ignoruje, bude ignorovat i vaše upozornění o autorských právech.
Zpět k blacklistu. Podobně jako je zbytečné mít na blogu napsáno, že k němu máte autorská práva, je zcela zbytečné mít tam nějaký článek typu „Nejdřív čti pravidla„. Taková pravidla by totiž měla být naprostou samozřejmostí, stejně jako je naprostou samozřejmostí, že si autor blogu na svém blogu může s komentáři dělat co chce. Čili obojí je všeobecně dostatečně známo a je neefektivní a zbytečné to někde ještě zvlášť psát.
Spammer totiž pravidla stejně nečte, jako nebude číst ani váš blacklist. Zkuste se k problému nezvaných komentářů postavit s větší mírou velkorysosti – je to váš blog, proč si kazit blogování zbytečnostmi jako jsou nějaké blacklisty či pravidla, která stejně nikdy nikdo nečetl a číst nebude?
Určitou výjimku představuje tento blog, který se od všech ostatních blogů na Blog.cz liší. Již delší dobu proto přemýšlím o sepsání jednoduchých pravidel, které jasně stanoví, co je na tomto blogu dovoleno, aby nevznikaly dohady a nesmyslné fámy o „cenzuře“. Bude to co nevidět a na tato pravidla pak povede odkaz z menu, aby byla všem snadno přístupná.
Hlasujte v anketě, jak to máte s blacklistem na vašem blogu vy. Patříte mezi ty tisíce blogerů, kteří ho na svém blogu mají?

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: