„Obtěžování“ na internetu

Tento článek se věnuje tématu „kyberšikany“ a napsala ho blogerka Angie. Proč zde mimořádně píše blogerka?

V jednom z komentářů k našemu článku si členka týmu lovelysims.blog.cz stěžovala na chování uživatele a přidala odkaz na článek, kde celý případ popsala. V komentářích k článku mne zaujaly nazory a zkušenost právě Angie. Mel jsem pocit, že by si zasloužily samostatný článek a ideálně na našem blogu 🙂
Pavel M.
______
„Obtěžování“ na internetu

Svým článkem bych chtěla především vysvětlit všem blogerům, že není třeba přehánět, pokud jde o virtuální svět. Možná si říkáte, proč já mám do toho co kecat. Ale tvrdím to pouze a jenom z vlastní zkušenosti. Nesetkala jsem se s „kyberšikanou“ na Blog.cz, bylo to na Youtube.

Natočila jsem pár videí, takzvaných vlogů. Časem jsem se seznámila s velmi zajímavými lidmi, ale také se začali objevovat videoodpovědi, kde dotyčný mě kopíroval, a ironicky napodoboval. Bylo mi to ještě víc nepříjemnější, když jsem zjistila, že rodina a kamarádi čekají na moje videa, jen aby se pak mohli kouknout na parodii. Začala jsem to moc řešit, a udělala jsem z toho velké drama. Začali mě provokovat a podobně. Smazala jsem všechno, co jsem kdy vytvořila, a pár měsíců nechtěla Youtube vidět. Pak mi došlo, že jsem udělala velkou chybu.
Dřela jsem skoro rok, abych si vytvořila vlastní internetový svět, abych se naučila pracovat s videoeditory, abych se naučila stříhat a vytvářet videa, a skončilo to tím, že jsem to všechno ztratila jen kvůli tomu, že jsem brala virtuální svět vážně.
Pak jsem dostala pár e-mailů od lidí, co se mi posmívali, a věřte nebo ne, poučila jsem se. Nikdo z nich to nemyslel zas tak vážně, nikdo z nich mi nechtěl nijak psychicky ublížit. Jediným jejich cílem bylo pobavit ostatní.
Chápu, že zrovna můj zážitek se nepodobá tomu na lovelysims. Chtěla jsem tím akorát říct, že vůbec není třeba brát lidi na internetu vážně. Zvlášť ty, co vás uráží nebo jinak „šikanují“. Protože ani oni to většinou vážně neberou.
Je důležité si uvědomit rozdíl mezi hatery, co vám závidí, a lidmi, co vám opravdu chtějí ublížit. Velmi často je to ten první případ. Pak už vůbec není nutné se s tím člověkem obtěžovat. Pokud obtěžuje vás – vždycky existuje odkaz „zablokovat návštěvníka“. A jestli to dělal takovým způsobem, jako label.blog.cz, pak už je zbytečné se snižovat do jeho úrovně a vůbec se o něm zmiňovat. Vaše pozornost dotyčnému a to, že vás to rozčiluje, mu udělá akorát radost.
Když on „šikanuje“ vás, to znamená, že on má problém. Že vy jste jeho problém. Když začnete řešit jeho, budete mít starosti i vy. Jestli to nebudete vůbec rozebírat, ten problém bude mít pořád jenom on. Ne vy. Proto není důvod, proč si dělat starosti s někým takovým.
Podle mě nejlepší je žít si svůj život.. Koukněte se na to z druhé strany. Jak výborný musíte být, když vám závidí? Tak buďte ještě lepší, nesnižujte se do jeho úrovně. Zkuste s tím nějak vycházet, anebo jednoduše to hoďte za hlavu.
Žijte v míru.
P.S. Tématu se věnuje i kolega Krutomluv. Jeho článek si můžete přečíst zde (pozn. Pavel M.).

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: