Autor: yasmin.blog.cz
Říjnový rozhovor je v pořadí již dvacátým rozhovorem s blogery, který si můžete na našem blogu přečíst. Tentokrát s autorkami blogů i-mima.blog.cz a vernissage.blog.cz.
Mima, autorka blogu i-mima.blog.cz
June, autorka blogu vernissage.blog.cz
- Začněme tradičně otázkou po věku, pokud to není tajemství 🙂 Kolik ti je let?
Mima: „Většinou svůj věk neprozrazuju. Proč taky, když se nikdo neptá? Žádná tajnost to ale není. Už osm měsíců se můžu chlubit krásnou třináctkou. 🙂„
June: „14 =)“
- Prozradíš i odkud jsi?
Mima: „To bych si radši nechala pro sebe, ale snad aspoň to, že pokud byste mě chtěli hledat, tak určitě na Moravě. Bydlím v tom nejúžasnějším domě s nejúžasnější rodinou na světě, kolem se pasou krávy a ve chlévě kvíkají prasátka :D“
June: „Takové malé městečko – Chomutov. Jednoho dne vyměním za Prahu.“
- Kdybys ses měla vystihnout v jedné větě, jak by zněla?
Mima: „Jsem asi taková, že stále měním názory a často se snažím být někým jiným, než doopravdy jsem, jen abych se ostatním lidem zavděčila.“
June: „Na tuhle otázku se spíš zeptejte mých přátel, protože já fakt nevím. Asi vás touhle odpovědí nepotěším, ale to nejde takhle říct na rovinu.“
- Zkus nám přiblížit, co tě nejvíc baví a zajímá?
Mima: „Především bych určitě neměla vynechat blogování. Ale dlouhé vysedávání před počítačem je nuda… Ráda jezdím na kole, baví mě stolní tenis, a když je venku škaredě, vezmu do ruky tužku a papír a „tvořím“ 🙂 Zmínit bych mohla taky fotografování, výlety do přírody a všemožné sporty.„
June: „Moje zájmy se pořád mění, ale základ zůstává stejný. Kreslení, focení, anime, manga, PC, kámoši, čtení, plavání apod.“
- Jakou studuješ školu, a co bys chtěla jednou dělat?
Mima: „Jsem na víceletém gymnáziu. Co bude dál? Nevím, ale není na to trochu brzy? Jednoduše jsem dospěla k názoru, že to bude těžké rozhodování, protože pro co se jednou rozhodnu, to už mi nejspíš zůstane celý život. 🙂„
June: „Chci jít na stejnou školu jako je iThe nebo podobnou, tzn. grafickou nebo fotografickou propagační školu v mé vysněné Praze.“
- Čteš knížky, a pokud ano, jaké tě nejvíc baví?
Mima: „Čtu, když mám co. Nikdy se mi do toho nechce, ale pokud se mi dostane do ruky dobrá knížka, pak se od ní nemůžu odtrhnout a nakonec jsem ještě ráda, že jsem se k tomu donutila. Nemám vyloženě oblíbený styl knížek a už vůbec ne oblíbeného autora. Ráda poznávám nové věci a čtu od každého něco. 😉„
June: „Nedávno jsem přečetla Vampýrskou akademii. Můžu říct, že tahle kniha mě doslova srazila ze židle. Nejlepší co jsem kdy četla. Pokud jste neuvěřitelně závislí na Stmívání, tohle vás zaručeně vyléčí. A kdyby šlo o mangy, tak vede Nana, Dveře chaosu a Gravitation.“
- Jak nejčastěji trávíš volný čas?
Mima: „Přeci tím, co mě nejvíc baví a zajímá. Téměř ve všem bych se asi shodovala se čtvrtou otázkou. Tedy- sporty, kreslení, fotografování a hraní na akordeon :)“
June: „S mými koníčky. Pak se strašně ráda flákám. Hodně =D.“
- Máš nějaké zvíře? Pokud ano, nenapadlo tě někdy třeba založit mu taky blog? Poslední dobou je velká móda zakládat svým domácím miláčkům vlastní stránky, a k tomuto účelu existují i specializované služby.
Mima: „Já sama teď žádné domácí zvíře nemám, ale kolik už jsem jich měla a o založení jejich blogu jsem ani nepřemýšlela. Takové blogy si ráda čtu, ale sama bych se na to asi nedala. Bála bych se, že čtenářům by nestačilo moje povídání o nudných dnech mých mazlíčků a vlastně stále to samé. Někdo ale ví, čím ostatní překvapit a zaslouží si můj obdiv. 🙂„
June: „Yep. Založila jsem Angelovi (boloňský psík) blog. Vydržel 2 hodiny.“
- Nebojíš se na internetu o své soukromí? Jak moc si hlídáš svá osobní data a další citlivé informace?
Mima: „Ano, trochu z toho strach mám. Na internetu jsem se už setkala s různými lidmi a né vždy to bylo milé „setkání“. Snažím se chránit si své soukromí a neprozrazovat lidem informace, které by vědět nemuseli 🙂
June: „Nebojím se lidí, které neznám (do určité míry). Naopak mi vadí, když si ty ptákoviny čte moje kámoška nebo mamka.“
- Pojďme se teď trochu věnovat tvému blogu. Kdy tě napadlo si založit blog na Blog.cz a s jakým účelem sis ho tehdy zakládala? Dostala ses k Blog.cz třeba přes doporučení nějaké kamarádky, která zde už blog měla?
Mima: „Chtěla jsem, aby můj blog byl něčím zajímavý už od začátku, takže kromě toho, že je jakýmsi skladištěm mých úvah a názorů, jsem jej založila přesně v den svých narozenin. Jak už jsem zmínila, původní záměr bylo pouze psaní, ale já svá rozhodnutí měním dost často. Možná proto (a díky tomu) se můžete těšit taky na vlastní fotografie a kresby 🙂
June: „Můj úplně první blog?… Hmmmm… zakládala jsem ho za účelem mít svojí vlastní stránku a nic víc za tím nebylo. Dávala jsem tam každou hovadinku. Na Blog.cz jsem narazila náhodou.“
- Je to tvůj první blog, nebo jsi už před tím měla nějaké jiné?
Mima: „Začátky jsou těžké a taky já jsem musela nějak začít. Samozřejmě tohle není můj první blog. Kdysi jsem se setkávala jen s neautorskými blogy a říkala jsem si: když to dělají oni, budu i já. Můžu k tomu teď říct jediné, že můj první blog za nic nestál. Kopírované články a obrázky, tomu se snad ani nedá říkat blog. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem si to uvědomila, ale pak už jsem konečně začala „blogovat“ v tom pravém slova smyslu. :)“
June: „Miliony. U žádného jsem nezůstala tak dlouho, jako u vernissage.blog.cz.“
- Co ti blog dává, co ti bere?
Mima: „Dává mi možnost vyjádřit své názory a pocity a taky se naopak dozvědět, co si myslí ostatní. Právě díky blogu jsem poznala další fajn lidi, kteří mají na život taktéž své vlastní názory. Co mi však bere je čas, který bych mohla trávit něčím jiným, a „svobodu (?)“. Přijde mi, že i když to není povinnost, musím nad životem uvažovat častěji, abych o tom mohla psát :)“
June: „Díky Blog.cz jsem se rozhodla zdokonalovat. Dokopat se k tomu mít lepší články, fotky a grafiku. Bez Blog.cz bych nenašla svůj směr a místo, kde se vyjádřit. A co mi Blog.cz bere? I přes to, že se snažím mít kritiku (tu špatnou) ráda, tak někde mě tak trochu srazí na kolena. Napíšete ve vzteku článek, ve kterém jsou samé blbosti. Pak si o vás udělají ostatní obrázek. Bere mi to odvahu.“
- Myslíš, že je možné být na blogu závislý? Máš s tím třeba někdy problém, kdy se nemůžeš odtrhnout od počítače?
Mima: „Blog je pouto k počítači, a někdy je to pouto silnější, než se zdá. Zkrátka máte pocit, že musíte stále své čtenáře zásobovat novými články… „
June: „Každou chvíli. Teď už je to lepší, protože i víc čtu… ale na jak dlouho se ještě udržím? U mě je to jako časovaná bomba :D“
- V čem je tvůj blog podle tebe odlišný od všech jiných blogů?
Mima: „Každý blog je svým způsobem originální, přestože je většinou něco spojuje. Můj blog jsem založila přesně v den svých třináctých narozenin. Člověk by řekl, že třináctka je nešťastné číslo, ale mě přineslo plno úspěchů a nových věcí, za které vděčím hlavně svému blogu. Tím je pro mě jedinečný :)“
June: „Zkouším. Experimentuji. Fotím si vlastní vectorky (i když to není zrovna profesionální), pokouším se o vlastní pixelky apod… ZÁSADNĚ nekopíruji. I tam, kde je to třeba. Je to hřích =D“
- Jaký je tvůj názor na mazání komentářů? Necháš své čtenáře psát do komentářů k tvým článkům cokoli, nebo komentáře, které se ti nějak nelíbí, smažeš?
Mima: „Ať jsou komentáře jakékoliv, nemažu je. To, že jsou občas plné reklam by byl asi největší důvod ke změně, ale aspoň si o takových lidech udělám svůj obrázek a udělají si ho určitě i všichni ostatní, kteří si takový komentář přečtou. Mám ráda upřímnost a né jen samé lži o tom, jak je můj blog dokonalý. Sama vím, jak moc mu toho ještě k dokonalosti schází ;)“
June: „Urážky já nestrpím, okamžitě blokuju IP. Pokud dotyčný neuráží, je to v poho. Nebudu trapčit s někým, kdo se neumí chovat.“
- V jedné z našich nedávných anket jsme zjistili, že si spousta blogerů našla díky svému blogu kamarády i v reálu a pravidelně se vídají. Jak je to u tebe?
Mima: „Nikdy jsem se osobně nesetkala s někým z blogu, pokud to nejsou právě ti, které znám třeba ze školy. Ani po tom nijak zásadně netoužím, protože internet je plný různých lidí a těžko říct, kdo je doopravdy autorem blogu, na který ráda chodím… „
June: „Ne. Mí virtuální kamarádi jsou jen virtuální. Zatím.“
- Pro označení člověka, který má svůj blog, se nejčastěji používá označení „blogger“. My na blog.cz razíme variantu s jedním G – „bloger“. A velmi časté je i označení „blogerka“, které se mi ale přiznám ani trochu nelíbí a trhá mi to uši. Jak by ses označila ty – jsi blogger, bloger, nebo blogerka?
Mima: „Asi bych se označila jako „blogerka“. Nerada to slovo používám, ale označovat se jako „bloger“ mi přijde ještě horší. Copak jsem kluk? :D“
June: „Mně to zní všechno dobře a je mi to vážně úplně jedno.“
- Jsi kromě blog.cz registrovaná i na nějakém jiném podobném serveru, typu seznamky, komunitní sítě, apod.?
Mima: „Spíš by bylo udivující, kdybych odpověděla ne. Na internetu je toho tolik, že si každý najde to své a já samozřejmě taky často využívám podobných serverů. :)“
June: „Facebook, ale tam nechodím. Nechápu lidi, jak nad tím mohou prosedět dny a noci. Nic nového. Nuda.“
- Podle měření českého statistického úřadu (možno stáhnout zde) se v roce 2008 věnovalo čtení blogů pouze 7,8 % lidí z kontrolní skupiny. Mnohem častější využití internetu vykazuje vyhledávání informací, čtení zpráv, sledování videa nebo stahování multimediálního obsahu. To zjednodušeně znamená, že čtení blogů se věnuje velmi zhruba každý desátý uživatel internetu, což je velmi málo. Ty určitě čteš řadu blogů a spadáš tedy do tohoto malého množství, zkusila bys nám vysvětlit, proč ti stojí za to věnovat svůj čas čtení cizích blogů? A myslíš, že lidé, kteří blogy vůbec nečtou, o něco přicházejí?
Mima: „To je věc každého člověka. Někoho možná nebaví číst cizí blogy a někdy je k tomu důvod právě takový, že se všude setkává jen s těmi neautorskými, což ho docela snadno dokáže odradit. Mě osobně na blozích ostatních zajímají jejich názory, pohled na svět a kromě toho také jejich výtvarný, či fotografický talent. 🙂
June: „Yep – jasně že přicházejí! Zvlášť pokud jde o originální a autorský blog. Myslím si, že pokud člověk hledá, najde si ten správný blog a správného blogera, kde bude rád trávit čas, psát své názory, číst a bavit se.“
- V poslední otázce máš možnost nějak stručně představit svůj blog, a pozvat na něj nové čtenáře, kteří si čtou tento rozhovor.
Mima: „Tak tohle je opravdu nejtěžší otázka … 🙂 Co říct? Můj blog je prostě můj blog a tedy by měl představovat mě samou, to jaká jsem a co mi život přinesl. Nejjednodušší ale bude, když se sami přesvědčíte. :)“
June: „Tak teda lidi – Pokud si chcete přečíst opravdu nějaký ten blábol a pokochat se krásou fotek a možnýho i nemožnýho bordelu internetu, určitě nezapomeňte zavítat a napsat komentík. Budu se na vás těšit =)“
od sebe k sobě 