Rozhovor s Ivy a Lištičkou

sarisek.blog.cz
Pro lednový rozhovor jsem vybral dvě blogerky, které jsem objevil díky jejich komentářům na našem blogu. Jejich blogy mě zaujaly na první pohled, věřím proto, že zaujmou i vás.

Ivy, autorka blogu ivy.blog.cz

Ivy

Lištička, autorka blogu foxy-girl.blog.cz

Lištička
  • Jaké je tvé jméno nebo přezdívka?
I.: Když jsem si kdysi vybírala přezdívku kvůli internetu, chtěla jsem něco anglického, ale přesto podobného mému skutečnému jménu. Ačkoliv mi učitelka na základce tvrdila, že ekvivalent pro jméno Iva prostě neexistuje, jeden jsem našla. A tak jsem už nějaký ten rok Ivy, občas i v reálném životě 😉
L.: Jmenuji se Kristýna, ale v blogovém světě jsem Lištičkou. Tu přezdívku mi vymyslel jeden můj kamarád a mně se zalíbila 🙂
  • O čem je tvůj blog?
I.: O všem a o ničem. Stejně jako je tomu v životě.
L.: Je o všem možném, co se mě nějak dotýká. To znamená, že zde najdete mé povídky, obrázky, názory, postoje k životu, postřehy, hudbu a filmy, které mám ráda… Je toho opravdu hodně 🙂
  • Kolik máš roků?
I.: Už nějaký ten pátek devatenáct… dost na plnoletost, málo na podstatné životní zkušenosti 😉
L.: V prosinci mi bylo sedmnáct.
  • Odkud jsi?
I.: Ze západních Čech, víc nepovím 🙂
L.: Bydlím nedaleko Kladna – to je ve Středočeském kraji, kousek od Prahy.
  • Jak dlouho už bloguješ?
I.: Tady jsem začala už v roce 2005, i když jen na chvíli. Pak jsem se toulala všude možně a loni v září jsem se zase vrátila zpět 😉
L.: Před svým současným, který mám od října 2007, jsem již jeden blog měla. Nebyl nic moc a vyznačoval se velkým množstvím zkopírovaných článků. Fungoval jen půl roku. Pak jsem si uvědomila, že chci začít znovu, tentokrát originálněji.
Takže jak dlouho bloguji? Pokud počítám i své neslavné začátky, dává to dohromady necelé dva roky.
  • Kolik hodin týdně v průměru strávíš psaním blogu?
I.: To nejde zprůměrovat. Někdy nad ním prosedím i pár hodin, ale pak na něj klidně na dva týdny zapomenu.
L.: Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela a mám velmi špatný odhad. Ale jsou to přibližně dvě hodiny denně, tak si to spočítejte 😉
  • Neuvažovala jsi, že by ses na psaní blogu někdy vykašlala?
I.: Blog není povinnost, takže pokud se mi nechce, nic nenapíšu. Kdyby se do toho člověk nutil, dopadlo by to špatně. Jak jsem řekla, klidně se na něj třeba týden nepodívám – o to raději se pak vrátím.
L.: Ano, právě svůj první blog jsem opustila, abych mohla začít od píky. Se svým současným však končit nehodlám, ačkoliv mi nedávno jedna slečna v komentářích sdělila, že bych to měla udělat 😉
  • Je pro tebe návštěvnost důležitá?
I.: Kdyby každé číslo na počítadle zanechalo svůj názor, pak by byla. Do té doby to budou pořád jen čísla. 🙂

L.: Ano i ne. Vážím si spíš pravidelných a věrných návštěvníků, kteří se ke mně vracejí, než těch, co se objeví jen jednou, dvakrát a zase tiše zmizí, aniž by po sobě zanechali nějakou stopu. Ale samozřejmě mě těší, že mě navštěvuje stále více lidí 🙂
  • Co si myslíš o kopírování na blozích?
I.: Kopírování (tak jak to provádí 95% lidí tady i jinde) je něco, co já prostě neschvaluji. Kopírovat jen proto, abyste na blogu něco měli, je prostě nesmysl. Chcete-li použít cizí obrázek jako ilustraci, zeptejte se nejprve autora. Cizí text jen citujte. A jeden důležitý dodatek – deviantART opravdu není skladiště volně stažitelného materiálu. Existují jednoduchá pravidla, která podle všeho zřejmě nejsme schopni dodržovat…
L.: Také jsem na svém prvním blogu několikrát zveřejnila text, který jsem nepsala. Je to hloupé, ubohé a neoriginální. Každý by měl zveřejňovat jen vlastní tvorbu a ne ji krást jiným. Kopírování pouze dokazuje vlastní neschopnost vytvořit něco svého.
S odbornými články či fotografiemi je to trochu něco jiného. V každém případě by však měl být autor textu/fotek o jejich zveřejnění informován. Je slušné se zeptat, zda s publikací na vašem blogu souhlasí a pokud ano, už vám nic nestojí v cestě 🙂 Každopádně byste měli pokaždé uvést zdroj a nikdy si nepřivlastňovat cizí práci.
  • Kdo o tvém blogu všechno ví (kamarádi, známí, přátelé, rodiče…. )?
I.: Kamarádi přes internet o něm samozřejmě vědí a občas na něj i zabloudí. Rodiče také ví, ale nečtou, není důvod – stejně všechno ví a vidí jako první. A reálným známým je to úplně jedno.
L.: Adresu mého blogu zná jen můj bratr. Rodiče sice tuší, že svou tvorbu někde zveřejňuji, ale to je tak všechno, co ví 😉 Přátelům, kteří mě znají osobně, jsem také nic neříkala. Nemusí vědět všechno 😉
  • Kterých je tvých pět oblíbených blogů?
I.: Opravdu oblíbené blogy jsou jinde. Tady většinou jiné blogy nevyhledávám – ale přesto: hopschoolka.blog.cz, query.blog.cz, davosblog.blog.cz, cipisphoto.blog.cz … no pět jich asi nebude.

L.: petrtylka.blog.cz – Dominika je velmi talentovaná kreslířka, zejména zvířata umí báječně. Znám jen pár lidí, jejichž díla by se dala rovnat s jejími.

ff-miraella.blog.cz – Miraella píše povídky a básničky zejména s tématikou Harryho Pottera. Je to člověk, který má mimořádné nadání psát poutavě a nenuceně. Její díla upřímně obdivuji stejně jako umění psát slash 🙂

pyriflegethon.blog.cz – Thanathos je rovněž mimořádně dobrý kreslíř. Jeho obrázky všelijakých nadpřirozených potvor doslova berou dech.

thomuv.blog.cz – Thomův blog navštěvuji jen velmi krátce, ale i tak mohu bez uzardění prohlásit, že se těší mé velké oblibě. Tomáš zde zveřejňuje hlavně své postřehy, názory a reakce na aktuální dění kolem sebe.

nelien.blog.cz – S Nelien komunikuji prostřednictvím e-mailů. Píše především HP fanfiction (byla to ona, kdo mě k ní přivedl) a já vám na ni prozradím, že jí na podzim vyšly první dva díly její trilogie Poselství jednorožců 🙂

  • Co se ti líbí nebo nelíbí na blozích ostatních?
I.: Nelíbí…? Když opomenu ono kopírování, pak je to někdy až fanatičnost některých lidí a takzvané „hubnoucí blogy“.
Líbí se mi originalita 😉
L.: Nenávidím třpytivé nebo jinak kýčovité pozadí, na kterém se nedá vůbec nic přečíst. To platí i o příliš temném podkladu v kombinaci s tmavým písmem. Také mi velmi vadí pravopisné chyby, nedodržování interpunkce, ale především prznění češtiny – záměrné zaměňování písmen, psaní W tam, kde nemá co dělat a podobně.
Naopak se mi líbí nápaditost, originalita a dobré postřehy s trochou nadsázky a humoru.
  • Propaguješ nějakým způsobem svůj blog? Prozradíš jak?
I.: Pokud jste čekali, že na sebe prásknu, jak všude spamuji, pak máte smůlu 😀 Jedinou propagací je malý odkaz schovaný na mých stránkách a kolonka Web u komentářů.
L.: Připadá mi hloupé svůj blog někomu vnucovat, takže ne, nepropaguji. Ale když mě zaujme nějaký článek, zanechám u něj komentář se svým názorem.
  • Co myslíš, že by mohl zlepšit tvůj kolega z rozhovoru na svém blogu?
I.: Jakožto krapet výtvarně založený člověk bych si rýpla do designu, na kterém ale stejně vůbec nezáleží. Důležitý je obsah, samozřejmě, a ten se zdá kvalitní. Jen tak dál 😉
L.: Ivin blog se mi líbí takový, jaký je. Články jsou zajímavé a bez chyb a celkově neexistuje nic, co bych autorce mohla vytknout. Zbývá mi jen popřát jí: Jen tak dál 🙂
  • Sedíš víc za počítačem nebo před televizí?
I.: Zhruba nastejno. Sedím u počítače a dva metry ode mne běží televize… přes den totiž bydlím v obýváku 😉
L.: Víc času trávím jednoznačně u počítače. A je to hlavně díky blogu 🙂
  • Co posloucháš za hudbu?
I.: U všech podobných otázek většinou odkazuji na svůj last.fm účet. Ale jednou udělám výjimku 😉 Téměř cokoliv, kromě dechovky a hip hopu. Asi jsem se minula generací, protože zatímco většina mých spolužáků vyrostla právě na hip hopu a podobné hudbě, já už od mala poslouchala s rodiči Queeny, Abbu atd. Kromě toho taky ujíždím Linkinech, Evanescence, starých Nightwish, Within Temptation, Maroon 5 a soundtracích 😉
L.: Všelicos. Je to různorodá směsice naprosto neslučitelných žánrů a interpretů. Pro představu je to z těch nejoblíbenějších například Totální nasazení, Jaromír Nohavica, Nerez, Wanastowi Vjecy, UDG, Lovex, Bratři Ebenové, soundtrack k muzikálům Vlasy a Jesus Christ Superstar, Elán, Avenged Sevenfold, Green Day a Offspring.
  • Jaký film se ti naposled líbil?
I.: Z posledních jednoznačně Sweeney Todd.
L.: Už před časem dávali v televizi Samotáře. Mám moc ráda Ivana Trojana a Jirku Macháčka a navíc jsou Samotáři filmem přesně splňujícím parametry humoru, který se mi zdá vtipný. Nenávidím trapné zahraniční filmy, kde se lidé smějí tomu, že někdo spadl ze židle nebo zakopl.
  • Jaké je tvá oblíbená knížka?
I.: Dříve jsem četla hodně. Teď už ne. Oblíbenou knihu nemám, jen autory – Stephen King, Barbara Erskinová, Stephenie Meyerová… Ráda čtu tajemno, horory a téměř cokoliv s upíry 😉
L.:Black Beauty od Anny Sewell a Haló, Jácíčku od Daisy Mrázkové. Obě jsou to knihy pro děti, ale mají obrovské kouzlo a já se k nim ráda vracím 🙂
  • Co nejčastěji děláš, když zrovna nebloguješ?
I.: Tvrdnu ve škole nebo spím, fotím a upravuji nebo prostě dělám něco jiného 😉
L.: Pokud je inspirace, píšu povídky a kreslím. Občas si s chutí pustím televizi a podívám se na nějakou pěknou britskou komedii. Miluji černý humor! Ze seriálů mě baví třeba Přátelé, Podfukáři nebo Dr. House. Dříve jsem i hodně četla, ale bohužel na to už není tolik času.
  • Speciální otázka pro Ivy: Ráda fotíš – jaký je tvůj názor na souboj analogu s digitálem, a co z toho preferuješ ty osobně?
I.: To jsem čekala 🙂 Zažila jsem dobu, kdy u nás nic jako digitální fotoaparát neexistovalo. Pokud se chtělo něco vyfotit, musel se na to vzít analog.
Je fakt, že fotit jsem začala hlavně poté, co se mi do rukou dostal digitál. Pak jsem si koupila digitální zrcadlovku. A teď, světe div se, jsme vytáhli ze skříně starý Zenit a koupili ještě jednu kinofilmovou zrcadlovku.
Digitál nebo analog – obojí má své kouzlo a kvalitu 😉
  • Speciální otázka pro Lištičku: Na blogu máš svoje povídky. Neláká tě vydat je v nějakém časopise, případně knižně, nebo ti jenom stačí publikovat svou tvorbu na blogu?
L.: Mým největším snem je vydat knihu, takže ano, láká 🙂 Prozatím se na sobě snažím pracovat a sbírat zkušenosti, ale třeba se mi někdy v budoucnu naskytne příležitost prezentovat svou tvorbu i jinde než na blogu.
Touto cestou děkuji všem, kteří mé povídky čtou a není jim zatěžko napsat mi, co si o nich myslí. I díky vám mám možnost stále se učit ze svých chyb a zlepšovat se 🙂 Díky.

Děkujeme za rozhovor.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: