Přinášíme vyhlášení naší soutěže Smazat nebo na titulku. Zajímá vás, kdo bude propagován na titulce, a čí blog bude smazán?
Hlasování bylo velmi těsné, a rozdíl mezi prvním a druhým místem nebyl moc velký. Takto to nakonec v době ukončení soutěže dopadlo:
Jako bonus pro vás máme krátké rozhovory se soutěžícími, kterým jsme položili nekolik otázek.
- Šla bys do toho znovu?
- Jak jsi prožívala hlasování, komentáře?
- Riskuješ i jinak v životě, nebo tohle byla výjimka?
Autorka blogu ratuska.blog.cz:
- Nevím, asi by to už nemělo správný účinek. Chtěla jsem nějaké hodnocení mého blogu a toho se mi dostalo. Nechtěla jsem nějak zvlášť vyhrát, ale ani jsem nechtěla, aby byl můj blog smazán. Jsem spokojená tak, jak to dopadlo.
- Těžce 😀 . Každou volnou chvilku jsem seděla u blogu, sledovala hlasování a četla komentáře. Zvlášť komentáře mě překvapily, našla jsem tak spoustu zajímavých blogů, na které se budu s velkou pravděpodobností vracet.
- Asi to byla výjimka… Neuvědomuju si, že bych nějak moc riskovala, ale mám ráda napětí a nárůst adrenalinu 🙂 .
Autorka blogu leontynss.blog.cz:
- Ne.
- Já ani nevěděla, že to probíhalo – byla jsem v cizině.
- Výjimka.
Speciální otázka pro autorku smazaného blogu – Už sis založila nový blog?
Já mám blogů…
Autorka blogu parapeta.blog.cz:
- Už asi nie, skúsila som, stačilo mi.
- Ako kedy.
Niekedy som pozrela na anketu a strašne som chcela vyhrať, na druhý deň by som bola najradšej ostala na druhom mieste a žila „pokojným blogovým životom“ s pár návšetvníkmi denne aj ďalej.
Niekedy som sa pri toľkej kritike bála, že mi blog zmažete.
A za všetky komentáre som rada, aspoň viem čo si o mojom blogu ostatní myslia.
- Až tak veľmi neriskujem, ale kedy inokedy budem mať šancu zúčastniť sa takej adrenalínovej súťaže?
Poznámka na závěr: soutěž se nebude v této formě opakovat.
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
Související
Publikoval Jakuta
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků