V pondělí skončilo hlasování o výhercích naší soutěže
Předveďte světu svůj blog. Po celou dobu hlasování to bylo velmi napínavé – nakonec rozhodoval každý hlas! V článku najdete i krátký rozhovor s dvěma výherkyněmi.
Výherci:
Výherce jsme kontaktovali a brzy se budou moci dočkat svých slíbených cen. Vám ostatním děkujeme za účast, a věříme, že se i v budoucnu opět zapojíte do našich nových soutěží.
Nyní konečně slíbený rozhovor:
Na naše otázky nám společně odpověděly Fabrinka a sasenka2, které spolu píšou blog
csi-miami-sm.blog.cz.
Co předcházelo výrobě vaší fotky?
Saša: Myslíme si, že nám bolo osudom dané zúčastniť sa tejto súťaže. Začalo sa to, keď mi Fabrinka zavolala a oznámila mi, že blog má novú súťaž, a že sa do nej musíme zapojiť. Verte či nie, nápad prezentovať blog pomocou ľudí bol viac menej nápad nás oboch. A tak na veľký piatok, došla Fabri ku mne a začalo sa robiť. Doniesla pomôcky (farebné papiere, výkresy) a ja som niekde našla vodové farby….
Fabrinka: Práca nám trvala dlho, pretože sme rozmýšľali, ako to vyrobíme. Najťažšie bolo zohnať ľudí, pretože boli sviatky a vonku zúrilo hrozné počasie. A vtedy sa ukázalo, kto je skutočným priateľom. Tí, od kt. sme to čakali najmenej, prišli a radi sa podielali na výrobe našej súťažnej fotografie v centre mesta.
Saša,Fabrinka: A týmto by sme chceli špeciálne poďakovať: Sašenkinej srdcovke Hiphop Vicky, spolusediacej ančovičke, dlhoročnej kamoške Naťke, deťom, kt. boli oživením akcie tj. Jarkovi & Alicke, majiteľke super blogu o Charmed a Fabrinkinej sestre v jednom Miške, dvom najväčším prekvapeniam v podobe Sissi a Moniky, kontroverznej Lucinke, Fabrinkinej babke a hl. fotografke dňa Fabrinej mamke Ivke. :-*
Jak dlouho vám to vůbec trvalo?
Saša, Fabrinka: Ako sme už spomenuli, práca v sašenkinom prechodnom domove trvala približne 4 hodiny a takmer sme zmeškali seriál o kt. je náš blog. (+ nerátame pretelefonované minúty ľuďom, kt. sme prosili o pomoc s posterom)
Měli jste nějakou strategii pro shánění hlasů?
Saša: Bolo to hrozne náročné, kedže súťaž trvala mesiac. Naša práca skončila po týždni, keď sa minuli ľudia, kt. ešte nehlasovali. Preto sme začali prosiť kamarátov, nech to pošlú kamarátom, tí ďalej atď.
Fabrinka: Každý večer som na chvíľku skočila kuk na stránku aký je stav hlasovania a veľmi ma potešilo, že za nás hlasovali aj ľudia, s kt. sa nepoznáme a páčila sa im fotografia kt. teraz už môžeme dať prívlastok „víťazná.“
Co předcházelo výrobě tvojí fotky?
Tak mě najednou při uklízení výtvorů po našem psovi napadl právě tenhle šílený nápad. Řekla jsem si, proč alespoň jednou nevyužít tento lákavý materiál. Pak už jsem jen sehnala co nejdelší větev a s úspěchem se mi podařilo nepřiblížit se k písmenům víc jak na dva metry…
Jak ti to dlouho trvalo? Nelitovala jsi nakonec svého nápadu? Zvedlo ti to návštěvnost?
Zabralo mi to asi celé dopoledne… Opravdu nebylo jednoduché nápis seskládat z takové dálky… Vůbec mě nenapadlo, že bych se mohla takto dobře umístit. Ale když vidím, kolik lidí to zaujalo, vůbec té práce nelituji.
Vzhledem k tomu, že jsem blog teprve nedávno založila, první návštěvníci přicházeli teprve až po této soutěži. A asi se na blogu dlouho nezdrželi, protože zatím tam toho moc nemám, ale doufám, že se to brzy změní.
Měla jsi nějakou strategii pro shánění hlasů?
Strategii jsem neměla žádnou, jen jsem ukázala svůj výtvor rodině a několika kamarádům. Samotnou mě docela překvapilo, jak hlasy průběžně přibývaly. Všem moc děkuji !
Líbí se mi to:
Líbí Načítání...
Související
Publikoval Jakuta
Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali.
Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil
Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!
Zobrazte více příspěvků