Archivy značek:Twins

Můj drahý muž mi nadělil k Vánocům lekce tvůrčího psaní a tím mě uvrhl do propasti šílenství. První sezení je ve večerních hodinách a protože je to právě v těchto hodinách, nejsem ani schopná vybrat místo k sezení. Únava dává zelenou mojí nerozhodnosti a ta se chopí žezla přímo s královským fortelem.  Tenhle stolek je hned u dveří, tenhlePokračovat ve čtení „Sláva vítězi, čest poraženým“

24. února letos vyšlo na obzvlášť pěkný den. Takový, kdy lidé vytáhnou sluneční brýle a vy se ptáte, kde já je asi mám a proč mě nenapadlo si je vzít? Slunce se měkce činilo i v muzejním bezčasném matrixu, do kterého jsem vstoupila ústeckým vchodem. Proplouvám místnostmi jako potápěč u mořského dna, kopíruju labyrint vitrín aPokračovat ve čtení „Věčná paměť“

Vypršel mi prokrastinační limit, který jsem si určila pro odkládání životního rozhodnutí – co se sebou profesně dál? Je po dalším lichém roce a my si nepořídili žádné dítě, což se nám v předchozích dvouletkách dařilo. Na podzim by mělo být jasno, v říjnu spadne klec. Jasno by bylo lépe, kdybych si vloni nesmočila čumák v soukromém sektoru.Pokračovat ve čtení „Moudro babičky Žabové: nějak to dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě.“

Jsou dny, kdy člověka dostane jeden intenzivní zážitek. A pak přijde den, kdy jsou intenzivní zážitky dva. Tak odlišné, že mi před očima vyvstává obrázek jing a jang propletený do černobílého tenisového míčku. Letícího ode zdi ke zdi. „Paní doktorko, můžete se osmého prosince zdržet na vánoční besídku?“ volá mi manažeromanžel mojí zaměstnavatelky. Koukám doPokračovat ve čtení „Maranatha s fenyklem“

Je po válce a v Liberci se seznamují úředník a úřednice. Oba pocházejí z Orlických hor. Jan je účetní a je z Výprachtic, Marie pracuje na bytové správě a narodila se v Horních Heřmanicích. Obě vesnice leží od sebe přes kopec, nebo dva. Přesto se nikdy nepotkali. Po Marii nezůstává hmotně vypátratelného nic. Její otec, švec, opustil rodinu sePokračovat ve čtení „Podorlické kořeny“

„Tak to udělejme u mě!“ Je únor 2023. Sedíme ve foyer Divadla Komedie, jsme po představení ukrajinských umělkyň, které komediální nebylo ani trochu a úplně neznámý provozní kavárny Muzea Hudby mi nabízí, že zorganizuje manželovi tajnou oslavu narozenin. Jsme s mužem stejný ročník narození, ve zvěrokruhu přesně proti sobě. Oslavy narozenin pořádáme pouze rodinně. Naše největšíPokračovat ve čtení „Biblických čtyřicet“

Dnes krátce. Není nad to udělat dceři na začátku školního roku první třídy dobrou vizitku. Povedlo se mi to ve dvou dnech. Den 1: Děti jdou do školy jen na hodinu. Kornouty jsme si naštěstí odhlasovali už před prázdninami, že ne. Ale šaty by si dcera vzít mohla. Když začnu probírat skříň, udiveně mě sledujePokračovat ve čtení „Škola – dítě první“

Letošní voda byla blízko a děti neonemocněly. To je souhrn hlavních pozitiv. Následují spornější výhody. Třeba to, že se povedlo zažít a přežít nepohodlí, což je jeden z titulků čísla Respektu, retrospektivně sebraného z článků o výchově dětí. Muž ho tak dlouho nastražoval u nás doma, až jsem do něho nahlédla a, byť bez ambic, vzala sPokračovat ve čtení „Řvoucí Jizera“

Došla jsem k dalšímu (kolikátému už?) běžeckému osvícení – když můžete vyběhnout na svůj okruh, je to štěstí. Neznamená to, že svět je v pořádku. Znamená to, že zrovna váš kosmos momentálně drží. Zjistíte to třeba tak, že svému otci přejedete jeho milovaného psa. Nebo si to aspoň 2 vteřiny od hupsnutí auta a zavytí myslíte, nežPokračovat ve čtení „Takřka dvojnásobný mord“

Byla nebyla, za jedním obchodním centrem, Pražským okruhem a jednou dálnicí, lesní školka. V severnějším království byla školka přes silnici, uprostřed sídliště. V dávných dobách tamtéž byla taky jedna školka u vlakového nádraží a v době předdávné jedna Montessori ve dvoře za rohem. Každá školka měla svoje bolesti a ta poslední mě překvapila tím, že jsem sePokračovat ve čtení „Co jsem se naučila v mateřské školce“