Archivy autorů:Jakuta

„To jsem ráda, že jste tady! Už bych se úplně uuklízela k smrti!“ S těmito slovy otevírám dveře naší řadovky prvním hostům, skoro rok tomu. Vraťme se v čase, právě se začíná se uskutečňovat mé přání ke čtyřicátým narozeninám – oslava s kamarádkama. Uvítací věta nemohla být z hlediska bontonu nevhodnější, ale vzhledem k tomu, že bydlím se čtyřmi malýmiPokračovat ve čtení „Bára Bára Eva Jana Kača Katarína Kristina Lenka Naďa Zuzka“

Letošní voda se ocitla v ohrožení, ale nakonec mě osvítilo. Zvolila jsem model „Vlaďka“. To znamená bez muže. Vlaďčin styl je nedostižný – bere všechny děti a ještě s ohromnou grácií paří. Já děti rozpůlila a první dva večery usnula s nimi. Takže od začátku. Letošní Měsíc autorského čtení si vyžádal nově vycházející hvězdu současné beletrie a babičcePokračovat ve čtení „Otava solo“

Pronikla jsem do seniorského gangu mého rodného města. Je to skupina činorodá a nezdolná. Skoro bych řekla, že všehoschopná! Volání po větší socializaci mého otce bylo vyslyšeno v podobě paní inženýrky Irenky. Tato skvělá dáma dokázala během dvou měsíců to, co se mně nepovedlo za čtyři roky – totiž vylákat mého otce do společnosti. Zjevila sePokračovat ve čtení „Akční radius 65+“

Jednou z Achillových pat naší zahrady je trávník. Totiž to, že tam není. A že trvale vzdoruje našim pěstitelským snahám. V mrákotách jsem přežila období plazení dvojčat na udusané hlíně pocukrované zerodovaným povrchem, cmrndání dešťovkou mnou občas ještě otřese. Velkou část jsme ale zastavěli pískovištěm. To mi pomohlo se povznést, byť do likvidační směsi pro pračkuPokračovat ve čtení „Malé čarodějnice“

Můj drahý muž mi nadělil k Vánocům lekce tvůrčího psaní a tím mě uvrhl do propasti šílenství. První sezení je ve večerních hodinách a protože je to právě v těchto hodinách, nejsem ani schopná vybrat místo k sezení. Únava dává zelenou mojí nerozhodnosti a ta se chopí žezla přímo s královským fortelem.  Tenhle stolek je hned u dveří, tenhlePokračovat ve čtení „Sláva vítězi, čest poraženým“

24. února letos vyšlo na obzvlášť pěkný den. Takový, kdy lidé vytáhnou sluneční brýle a vy se ptáte, kde já je asi mám a proč mě nenapadlo si je vzít? Slunce se měkce činilo i v muzejním bezčasném matrixu, do kterého jsem vstoupila ústeckým vchodem. Proplouvám místnostmi jako potápěč u mořského dna, kopíruju labyrint vitrín aPokračovat ve čtení „Věčná paměť“

Vypršel mi prokrastinační limit, který jsem si určila pro odkládání životního rozhodnutí – co se sebou profesně dál? Je po dalším lichém roce a my si nepořídili žádné dítě, což se nám v předchozích dvouletkách dařilo. Na podzim by mělo být jasno, v říjnu spadne klec. Jasno by bylo lépe, kdybych si vloni nesmočila čumák v soukromém sektoru.Pokračovat ve čtení „Moudro babičky Žabové: nějak to dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě.“