Efekt bílých Vánoc přesně na 24. vystřihla jinovatka, po sněhu ani památky. Želet toho nemusíme, snídáme, obědváme i večeříme Nurofen, svačíme Paraleny. Místo vánočního cukroví si dopřáváme sirupy proti kašli, šňupeme sprej do nosu. Takové to, když se na svátky zásobíte jídlem, ale první dojdou papírové kapesníky. Muž jediný nerozvinul horečky, namotává kolečka do lékárny. PharmDr. už na něj zahlíží jako na dealera černého trhu. My ostatní halucinujeme při horečkách u televizních pohádek. Ti, na které léky proti horečce nefungují, spí. Ti, co mají angínu, nejedí. Ti, co mají oboje dohromady, vypadají, že příštích Vánoc nedožijí. Očkování proti chřipce, zdá se, letos nevyšlo. Rušíme jednu návštěvu za druhou. Nejsem schopná ani odpovídat na telefon.
K notně zjednodušené štědrovečerní večeři taháme účastníky z postelí. Letos poprvé se děti samy dožadují zpívání koled u klavíru, blahodárný efekt školky a hodin v hudebce. Sípeme a chrčíme tak zdatně, že přeslechneme zvoneček, kterým drnčí děda s chřipkou na chodbě. Radost z dárků vyčerpá poslední síly, na hraní si už energie nezbyla. A tak, jako posledních pár dnů, ukládáme dětičky k Betlémku a hvězdníku ve váze se smrkovou větývkou odpadnutou ze stromku, to vše pod září světýlek na okně, srdce by nad tím dojetím usedalo. Jen viry a bakterie jako by si nevšimli, jaká je to krása a že už je noc. Kutají dál kladívkama jako z Byl jednou jeden život. Zapomínáme na podráždění z vyčerpání, střídáme se u nočních improvizací na téma „variabilita reakcí na totožné infekční agens v rámci blízkého genofondu, specifika dle pásem dětského věku.“
Požehnané Vánoce, přátelé!
PS: hitem letošní školkové besídky se staly Vánoce na míru. Za sebe dodávám – kéž raději „v“ míru. Všem. Neúkorně!
od sebe k sobě 