Je těžce po půlnoci. Stojí tam jako tvrdé y. Podle překřížených rukou na prsou, která nemá, se dá usuzovat, že konverzace jejího muže – úspěšného autora – s úspěšnou autorkou, která mimochodem prsa má, jí není milá. Postává vedle nich a zapojovat do debaty se jí evidentně nechce. Zapojovat se do tématu o erotice v poezii nepotřebuje. Tohle není prostor pro tři. Ani v diskuzi. Intenzivně přemýšlí, to je vidět. Vraští čelo. Jak jen si zachovat dekorum? Stíhačka versus zhrzená manželka? Úděl ženy po čyřicítce a mnoha společných letech. Zahradu obklopuje tma. Kéž by se do ní dalo schovat. Nakonec usoudí, celkem moudře, že upozorňovat na svůj odchod nemusí. Pomalu přejde k táboráku bez táboráku. Místo tmy by její rozpoložení mohl maskovat hluk. Festivaloví účastnící si vyzpívávají hrdlo. Na Stánky naštěstí zatím nedošlo, je to kultivovaná společnost. Postaví se za kruh kolem stolu, který nahrazuje oheň. Ani tady se jí přeladit nedaří. Rty stažení do úzké čárky, hlasivky stávkují, paže stále v obraně, dokonce překřížila i nohy. Zády schválně ke spisovatelské dvojici. Její potřeba kontroly všeho a všech, manžela zejména, dostává na zadek. Přihrbí ramena. Tak se přece seber a jdi spát! Zítra chceš fungovat na dopolední dílně a místo toho tady marníš čas! Muž je opilý, domů teď rozhodně nepůjde. Ještě to tu žije až příliš, až příliš mnoho lidí srší energií. Říká se „zelenat závistí“, Kdyby tenhle mechanismus fungoval, její pokožka by možná měla lehce nazelenalý nádech. Podívá se na své paže. Určitě na to také myslí… Ale ne. Přejede rukama po předloktích a husí kůže jí poškrábe dlaně. Tenhle vjem jako by ji osvobodil. Je jednodušší přiznat si zimu, než závist. Závist, že chce také pozornost. Jinou, než jeho. Ostatně i ta je momentálně zaměstnaná. Otřese se a paradoxně se uvolní. Tohle je ten pravý důvod, za který se schová. Byť pravda, zvláštních tanečků není třeba. Centrum paměti jejího muže už teď jeví známky rozpuštěnosti v alkoholu. Sama za sebe ale může odejít bez pocitu zhrzené ženy a absolutně nezajímavé osoby. Narovná se, povolí zatnuté čelisti. S nově nalezeným klidem přejde k manželovi a poklepe mu na rameno. Zaujaté hlavy se od sebe odkloní.
„Je mi zima, jdu domů. Užij si večer. Já chci být fit na zítra. Brou. A přijď.“
(Úkol: podívat se na sebe jako na postavu)
od sebe k sobě 