Prosím ve svých WhatsAppových skupinách, protože na povšechnou facebookovou výzvu zareagovali 2 lidé. Slovy: „dva“ lidé. Prosím tváří v tvář, protože nechci časem žebrat o život před anonymními bombami, tanky nebo šílenci se zbraněmi v rukou. Dokonce někdy jen vyprávím a dotyčný/dotyčná si vyžádá číslo účtu.
Sbíráme peníze na manželova bratrance. Ve svých třiceti letech se ocitl na frontě. Z čerstvě ženatého automechanika se překvalifikoval na čerstvě narukovaného dronaře. Myslím, že by rád zůstal ve všednodennosti a postupně se prokousával k páprdovské nudě normálního života. Nebo se jí alespoň dožil. Při častých dotazech rodiny na jeho potřeby opakuje: „Jídlo nechci, krmí nás tu, jak prasata na porážku.“ Jen je tam nemají, jak dovézt, dodávám já, chci-li to trochu zironizovat. “ Velký problém jsou tady auta. Buď jsou to předražené křápy, nebo není nic.“ Vojáci nemají, jak překonávat velké vzdálenosti a špatné silnice.
V třetím rokem trvajícím marasmu se objevil záchytný bod konkrétní pomoci. Nejen posílání peněz na výzvy přátel, nebo na účty osvědčených organizací. Nejen pomáhání na svět knihám, které píšou váleční zprostředkovatelé Jakymčuk a Lajuk. Zabydlel se nám v domácnosti přesně adresný člověk, který přes noc vyrostl z malého bratránka Tarase do hrdiny vlasti. Spíš bych to tedy kvalifikovala jako přerod v potenciální lidský obětní dar. Ten už tady v úvodu války byl, jmenoval se Saša a nechceme další. Chápeme se celou silou absurdního válečného provinění a rozjíždíme soukromou sbírku.
Manželův facebookový rozjezd je slibnější, za týden má krásnou dvacetinu cílové částky. Cílíme na 200tis. Máme v merku dvě auta. Jedno přes bazar, druhé přes neuvěřitelnou sílu Litoholek, skupiny na shánění kosmetiček a instalaterů v Litoměřicích. Postupně zjišťujeme, že auta jsou velký problém nejen u fronty, ale všude. Vozí se z velkých dálek, např. z Francie. Budoucím řidičům se smluvně zapůjčují, aby jim nebyla zabavena. Když vidím, jak to jde s penězi pomalu, připojuji se také. Říkám si, tohle ohnutí zad ještě zvládnu. Snažím se nemyslet na to, jestli rychlá kola pomůžou Tarasovi být ve špatný čas na špatném místě, doufám v opak. Snažím se nemyslet na to, jak dlouho auto může vydržet v takových podmínkách. Jakých podmínkách vlastně?
Postupně se nabalují další a další přátelé se svým finančním příspěvkem. Z některé štědrosti doslova padám na zadek. Farář Benjamin Roll zprostředkovává naši situaci evangelickému sboru, fungují skvěle, posílají! Manželova rodina šponuje svoje možnosti. Jeho příspěvky čas od času někdo sdílí, objevují se dary od zcela neznámých lidí. Světe, div se, jsme za polovinou částky. Stojí nás to takové úsilí, že mám pocit, že až se to povede, zaručeně musí válka skončit. Máme kamaráda, který takhle předal aut třináct. Ten už z Gaussovy křivky euforie klouže dolů. Pomáhá ale neúnavně, nemůže jinak. Patří k lidem, kteří tam opakovaně byli a vědí. Mentoruje výběr auta, rozjíždí pro nás sbírku v organizaci, pro kterou pracuje. Jsem si jistá, že to zvládneme.
Prosím tedy znovu, pomozte nám to zvládnout i vy. Pokud můžete, pošlete i třeba symbolickou částku. Budeme vděční.
Číslo účtu na vyžádání
od sebe k sobě 