„Tak to udělejme u mě!“ Je únor 2023. Sedíme ve foyer Divadla Komedie, jsme po představení ukrajinských umělkyň, které komediální nebylo ani trochu a úplně neznámý provozní kavárny Muzea Hudby mi nabízí, že zorganizuje manželovi tajnou oslavu narozenin.
Jsme s mužem stejný ročník narození, ve zvěrokruhu přesně proti sobě. Oslavy narozenin pořádáme pouze rodinně. Naše největší společná párty byla svatba. Jsem tudíž s distanční přípravou trochu bezradná a ráda pomoc přijmu. Druhou část organizace deleguju na manželova dlouholetého přítele a svatebního svědka. Jsou od stejného fochu a mají stejný okruh přátel. Vytvořená fb událost padne přesně na cílovku. A protože je to okruh inteligentních a kultivovaných lidí, vše zůstane v tajnosti až do poslední minutky.
Já mám na starosti navléknout výlet do Prahy, což se povede celkem snadno. Království železnic a vidina pouhé poloviny dětí s sebou to jistí. Jenže bych si nesměla vzít Ukrajince. Pár dnů před narozeninami, aby nebylo divné, že na to kašlu, se ptám muže, jak že to kulaté číslo oslavíme? A muž, zcela bez humoru a šibalství odpovídá, že nijak. Ukrajinci čtyřicáté narozeniny neslaví. Podle Bible je to nešťastné číslo. Myslela jsem, že mě porazí.
Na oslavě se posléze ukázalo, že tato religiozní pověra není na Ukrajině globální. Několika přátelům byla sice povědomá, ale spíš o ní slyšeli, než že by se jí aktivně řídili. A chceme-li nechat nažrat rodinného vlka celou kozou, bylo to slavení čtyřiceti let a tří dnů k tomu.
Království železnic je úmorně velké, zato celkem blízko požadované kavárny v Karmelitské. Už tam mi chodí zprávy, že se to v kavárně začalo sbírat. Oderváváme děti z kabiny řidiče metra a pod lákačkou kobídku* někde v restauraci vyrážíme. V tramvaji mě spontánně napadá, že tady je přece někde to! Muzeum Hudby, kde pracuje Karel! Mohli bychom se najíst tam a při tom pozdravit nového kamaráda! Muž mi nápad odsouhlasí, ale vzápětí začne kombinovat, že jsme vlastně pod Petřínem a mohli bychom se ještě svézt lanovkou, když už máme dneska na programu tu pražskou dopravu. Děti jsou nadšeně pro, zas takový hlad údajně nemají. Jdou na mě mrákoty, v kavárně hafec lidí a my ještě na Petřín! Situaci zachránila prozřetelnost a zimní odstávka lanové dopravy, možnost svézt se míjíme o pár dnů. Ufff.
A pak to přijde. Vejdeme do kavárny a jako v Beverly Hills v baru u Nata se spustí hodně štěstí, zdraví. Anebo možná něco jiného, anebo možná taky jen radostný povyk a blahopřání. Byla jsem tak nervózní, že už si to vůbec nepamatuju. Lidí bylo fakt hodně, hodně jich ještě přišlo, někteří dokonce z daleka. Některé jsem ani nepoznala, nebo až s nápovědou. Muž s povahou srny zpočátku zcela jistě trpěl a vlastně několik prvních hodin strávil v oblaku maskujícího dýmu před kavárnou, s pivem v ruce a přijímajíce audience z vnitřku kavárny. Pokud vím, odvážil se dovnitř až po mém odchodu ve večerním světle, resp. já se s ním uvnitř setkala jen na pidiokamžik při krájení dortu. Z vyprávění vím, že později došlo i na hraní na klavír a zpívání a to on zase rád, takže už byl určitě ve svém živlu.
Abych to zasadila do časového rámce – oslava se začala v sobotu v časném odpoledni, domů se vrátil v neděli pozdě večer. Troufám si říct, že euforický. Když pak popisoval, jak ho nad ránem kamarádi narafičili do taxíku s kyticí narcisek v ruce, a jak se pak probral projíždějíce noční Prahou za zpěvu Patti Smith, bylo v jeho očích patrné dojetí. Jednu narcisku nechal prý řidiči na sedadle pro radost.
Mě zase dojalo, když mi hluboko v noci psal náš kamarád provozní, že byť na nás mělo jít pivo a víno, zůstalo mi k uhrazení naprosté minimum. Cituji: vsici jsou pomilovanihodni. Zbyl jen dort a 2 cappy dzusy… Což beztak vypily naše děti. Souhlasím tedy! Jsou pomilovánihodní! A nejen proto! Dodatečný dík, že jste! A že jste tak báječně slavili, protože mě to pak nakoplo k tomu, abych si dopřála oslavu i já!
Pročež o tom někdy jindy. Ještě jsem nebyla schopná napsat ani děkovný pozdrav, natož blog. Euforie ze setkání ještě teď putuje někde vesmírem a páchá dobro, protože motýlí křídla jsou zkrátka motýlí křídla! Sladkých čtyřicet!
*toto není překlep. To se u nás zažila synova percepce a reprodukce mé každodenní otázky: Co jste měli k obídku?
od sebe k sobě 