Finanční sbírka na zemřelého lékaře. Na lékaře černé pleti. Na českolipského porodníka.
Několik absurdit v jednom, zdálo by se. Nemusím se rozepisovat o zavedených klišé – zazobaní lékaři – líní lékaři – ti, co nás nenechají rodit doma – za chvíli nás tady budou léčit xy (doplň svoji neoblíbenou národnost).
Ukázka toho, že naše společnost může reagovat jinak, než jak jsme krmeni xenofobním bulvárem, je v současnosti víc než potřebná. Připomíná, jak krásné je prožít radost z pomoci druhým, bez ohledu na všemožné hranice, jak silné je sdílení smutku.
Claudiho jsem poznala jako jednoho vůbec z prvních obyvatel vysokoškolské koleje. V ubytovací kanceláři jsem dostala klíč od pokoje a hrdě si s ním odemkla svoje první samostatné bydlení – šíleně zarovnaný pokojík, do posledního místa zastěhovaný výbavou mé nové spolubydlící. Šok. Než jsem se stihla vzpamatovat, objevil se odkudsi on, Claudi, a krásnou měkkou češtinou začal galantně žehlit situaci. Už si nepamatuji, proč a kam musela Malkya narychlo odjet, že si dovolila mě nepřivítat slavobránou ve vyleštěném pokoji, nicméně Claudi mi pomohl naskládat její věci do skříně a vytvořit mi životní prostor. Stal se z něj jeden z kamarádů ze studií.
Na vysoké škole není takové kamarádství divné. Studenti jsou mladí, zvídaví a otevření, někteří jsou hodně zcestovalí. Povšechně se vyznačují zájmy přesahujícími nákupy a večer telku. Nikdo se ještě tolik nebojí o svůj žvanec a o „to svoje jistý“, kamarádit s černochem, muslimem, nebo třeba raw veganem je prostě normálka. Další životní etapy, řekla bych, jsou pro cizince náročnější. Obstát v provinčním městě, v malé nemocnici, v náročném oboru, to chce vůli. Claudi to zjevně dokázal.
Po promoci nastoupil v českolipské nemocnici a pracoval tam jako gynekolog až do své předčasné smrti. Příběh by mohl skončit, ale nekončí. Epilogem je nevídaná vlna solidarity v zaměstnání i v populaci spokojených pacientek/klientek, která se zvedla po jeho úmrtí. Smuteční věnce s poděkováním. Sbírka na splnění Claudiho posledního přání, tedy finančně náročné repatriace do Tanzánie. Vybráno bylo během několika dnů do poslední koruny.
Pro milého, dobrosrdečného a obětavého člověka.
Dobro poznalo dobro a znásobilo ho.
Díky Česká Lípo, jsem pyšná.
od sebe k sobě 