Fashion blogy II.

Ještě jednou k tématu, kterému jsme se nedávno věnovali v článku Fashion blogy.
Téma fashion blogů zde bylo jen tak cvičně naťuknuto, či lépe řečeno předhozeno komunitě, co na to řekne. Už několikrát v minulosti se totiž ukázalo, že uživatelé Blog.cz mají svá specifika, mezi něž mj. patří i nezájem o témata, kterými žije zbytek české blogové scény.

To se v podstatě potvrdilo – blogeři z Blog.cz se nezajímají nejen o fashion blogy, ale většinou i o módu jako takovou.
„O fashion blogy se nezajímám.“
„Já osobně bych na fashion blog vlezl jen v rámci mučení. Neumím si představit větší nudu.“
Já osobně je nemám ráda, protože jsou v drtivé většině stejné. Samozřejmě se najdou výjimky, ale já vážně nemusím ten civilní styl co nosí všichni jako stádo.“
O módu sa vôbec nezaujímam, nebaví ma to (hoci som dievča), takže by som sa na takých blogoch unudila.
Tak to vidíte, fashion blogy jsou tím posledním, co by typického uživatele Blog.cz zajímalo. Nepřekvapí proto, že žádný takový blog na Blog.cz v podstatě neexistuje, a nenajdeme ho ani mezi blogy na stránce modniunie.com, která má ambice tento typ blogů sdružovat.
S inspirativním pohledem na téma fashion blogů přišel před časem server protisedi.cz, na kterém vyšel zajímavý text napsaný záměrně provokativním stylem. Jeho autor ve svém článku o autorech fashion blogů mj. tvrdí:
„… Chtěli převálcovat klasická média, místo toho se nechali degradovat do role bezplatných reklamních ploch. Nyní je čeká osud všech trendů…. v České republice je zřejmě nadmíra dívek a dokonce i pár chlapců, kteří volný čas marní tím, že sami sebe fotí ve více či méně výstředním oblečení, pocházejícím převážně od švédského ´fast fashion´ řetězce H&M… Byznys, který si nebere servítky, je degradoval do role bezplatných reklamních ploch a nakonec je postihne stejný osud jako každý trend – stanou se bezvýznamnými. Do té doby můžeme být rádi, že se s nadšením fotografují ve více či méně výstředním oblečení; alespoň nefetují.“
(citováno z článku: Petr Matějček: „O bezvýznamnosti módních blogů„, dostupné zde).
To je pohled, který si s módními blogy nebere servítky a nekompromisně je přesvědčen o jejich nevyhnutelném budoucím pádu do propasti bezvýznamnosti. Má pravdu? Toť otázka. Místní blogeři v tom mají podle všeho jasno už dávno.
Chtělo by se tedy ptát – když ne móda, tak co je tím hlavním, o co se naši blogeři zajímají? Existuje typ blogu, který v průběhu času získal navrch a představuje dnes dominantní roli mezi místní komunitou?
Jedna možnost by zde byla. Když budete zjišťovat, co je společným jmenovatelem většiny blogerů z Blog.cz, dojdete nejspíš ke stejné odpovědi. Tím, co možná spojuje většinu místních uživatelů, jsou literární ambice. K touze napsat a vydat svou vlastní knihu se v našich anketách a rozhovorech přiznává abnormální množství blogerů.
Takže kdo ví. Ve světě fashion blogů už naši blogeři asi díru do světa už neudělají, ale pole literatury je stále otevřené všem. A je vlastně zajímavé, že pro současnou online generaci papírové knihy stále neztrácejí na zajímavosti. Přitom je zde možné pozorovat zajímavý paradox, který v jednom svém textu před časem pojmenoval publicista Miloš Čermák:
Nečtou papírové noviny, ale chtěli by v nich pracovat. Sledují internetové zpravodajské servery, ale práce v nich je nezajímá. To je stručná charakteristika přibližně dvacetiletých budoucích žurnalistů, které učím na Karlově univerzitě.
(citováno z článku: Miloš Čermák: „Krize identity, dostupné zde).
To by se možná dalo přeneseně na blogery parafrázovat nějak takto: Nečtou klasické knihy, ale chtěli by je psát. Nebo je to celé jinak?
Ale o tom možná někdy příště.

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: