Řeč bude o dvou problémech spjatých s chodem AK: přijímání nových členů a (ne)zájem stávajících členů o dění na blogu AK.
1) Nával zájemců o vstup do AK
Nejprve fakta. V momentě, kdy se AK rozloučil s minulými správci, čekalo na přijetí 328 přihlášek. To byl počet nevyřízených přihlášek do AK podaných ještě v době, kdy jsem AK neměl na starosti já, ale vybraní uživatelé Blog.cz. Je to takový trojský kůň, který jsem zdědil spolu s klubem, a který způsobuje v očích některých lidí problémy.
Vysoký počet zájemců je jako většina věcí na tomto světě ambivalentní:
a) Velký zájem o cokoli zvyšuje jeho atraktivitu a prestiž: platí přímá úměra, čím víc lidí po něčem touží, tím je to nedostupnější a cennější (a pochopitelně naopak). Abnormálně velký počet zájemců je jedním z nejlepších důkazů, že je AK pro blogery atraktivní, že žije, a že má pro ně význam stát se jeho členem. Pro stávající členy je velký zájem z řad ostatních uživatelů potvrzením vlastní hodnoty a jemnou otázkou prestiže a psychologie – jestliže jsem členem něčeho, o co mají zájem ostatní, pak mé původní rozhodnutí stát se členem bylo správné. (Ano, je to trochu taková definice kruhem 🙂
b) Čím je však fronta čekatelů delší, tím roste jejich frustrace a klesají šance na brzké přijetí. Současně platí, že s každým novým členem se členství devalvuje, a podléhá inflaci. Klub, jehož členem je každý druhý bloger, již není ničím prestižním, je to prostě už jen lepší standard. Najít stav vyvážené rovnováhy mezi adekvátním počtem členů, kteří budou udržovat klub v chodu, a příliš nízkým nebo naopak příliš vysokým počtem, který již chod klubu zcela ochromuje, je nadlidský úkol. Kdo může říct, kde ta správná hranice? Dosavadní zkušenosti ukazují, že to bude někde kolem několika set členů. Asi. Třeba taky ne, kdo ví.
Postaven před tuto frontu jsem byl nucen řešit, co s tím. Uvažoval jsem asi takto: AK vzniká 20.7.2009 a přetlak zájemců o vstup řeší tím, že je nabírá hromadně (většinou po 20 blozích najednou). To způsobilo dvě věci:
1) AK za cca. rok a půl existence nabral zhruba 500 blogů. Kdyby od samého začátku přijímal tak jako teď po jednom blogu týdně, neměl by v únoru 2011 – kdy jsem si ho vzal na starosti – členů 500, ale 80 (nahrubo spočítáno dle délky existence klubu v týdnech krát jeden nový člen týdně). Mně osobně by se taková elitní podoba AK líbila víc než to masové nabírání, co tam probíhalo v minulosti, ale nechť, to jsou prostě dva náhledy na věc – ono to masové nabírání taky k něčemu bylo dobré, protože dalo vzniknout zajímavé a životaschopné komunitě.
2) Hromadné nabírání znemožnilo dát více prostoru novým členům, protože na to prostě nebylo na blogu místo. Z obyčejného selského rozumu plyne, že pokud by Klub přijímal hromadně nováčky a současně každého z nich představoval tak jako se to dělá teď, tak by se na blogu AK nedělo nic jiného než brutální zveřejňování jednoho představovacího článku za druhým, což se zcela vymyká lidským silám – jak po stránce, kdo by si to vzal na starosti, tak v otázce, zda by to vůbec někoho zajímalo.
Představování nováčků je pro mě osobně to naprosto zásadní, co jsem u klubu postrádal, a co jsem chtěl za každou cenu prosadit. Byl to jednoduchý výběr: buď rezignovat na 15 minut slávy pro každého, pokračovat v dosavadním masovém přijímání, a s frontou být hotový za pár měsíců, nebo se na to vykašlat a upřednostnit místo toho 15 slávy pro každého nováčka. Jak jsem se rozhodl, všichni víte.
Moje rozhodnutí přineslo negativní důsledek, s kterým jsem počítal a kterému se nejde vyhnout: fronta zájemců roste a roste. Je to ale skutečně tak negativní důsledek, jak by se mohlo na první pohled jevit?
V tuto chvíli (22.4.2010 v 15:11) čeká na přijetí 243 zájemců ze starých přihlášek, a 406 zájemců v nových přihláškách, celkem 649 zájemců. Opět trochu jednoduché matematiky: ne každý zájemce je přijat, odhadem je kladně vyřízena přihláška každého desátého zájemce. Jestliže je tedy mezi všemi podanými přihláškami nyní cca. 65 autorů kvalitních blogů, kteří si členství v AK zaslouží a budou přijati, pak bude poslední z nich přijat za 65 týdnů, tedy za rok a čtvrt, tzn. někdy kolem července 2012.
To mi vůbec nepřijde tak zlé. Netrpělivým zájemcům o členství rád píšu toto: pokud to se svým blogem myslíš vážně, máš ho rád, a víš, proč sis ho založil a k čemu ti je, pak se s velkou pravděpodobností jedná o dobrý blog, který bude jistě existovat i za těch pár měsíců, a bude potom přijat. Pokud sis ho založil jen z nudy a moc vážně to s ním nemyslíš, pak ho s velkou pravděpodobností za čas psát přestaneš, a takový blog do AK nepatří, a nemá tudíž ani cenu si vůbec přihlášku podávat.
Přestože jsem pevně přesvědčen, že současné přijímání po jednom, kdy se piplám s každým nováčkem v jednom článku, je lepší než předchozí přijímání, nechci to razit za každou cenu jako dogma. Pod článkem najdete anketu na toto téma. Hlasujete v podstatě o dvou variantách – buď rezignovat na představování nováčků, a přijímat zase hromadně, nebo to nechat, jak to je. Zdůrazňuji, že obojí je skutečně neslučitelné, a pokud někdo tuto utopii opět oživí, pak je snílek, který žije mimo realitu. Není možné každý pátek přijmout 20 nováčků a každému věnovat stávající prostor, jaký dostávají nováčci přijímaní po jednom.
Při svém hlasování berte do úvahy i faktor zmíněný výše: čím více má klub členů, tím členství klesá na ceně, a krátí se doba, po kterou se články členů zobrazují na titulce. Je velký rozdíl, pokud má AK 500 členů, z nichž každou chvílí někdo z nich publikuje nový článek, nebo když jich má polovinu, a jejich články jsou na titulce poutány mnohem déle. Je zcela legitimní pro stávající členy to brát tak, jako že každý nový člen vám zmenšuje prostor pro propagaci vlastního blogu na titulce – čím víc členů, tím kratší dobu se vaše články ohřejí na titulce, odkud k vám chodí většina náhodných čtenářů.
Hlas v anketě vezmu do úvahy, a přijímání klidně upravím podle toho, jak si to vyžádáte.
2) (Ne)zájem stávajících členů o dění v AK.
Druhý problém souvisí se samotnou motivací blogerů, proč se vlastně stát členem AK. Dosavadní zkušenosti ukazují, že se tato motivace liší případ od případu, a proto – abych si v tom udělal jasno – najdete v menu blogu Autorského klubu anketu pro členy na toto téma.
V anketě nabízím řadu možností, se kterými jsem se dosud setkal. Pokud jste členem AK a důvod vaší motivace podat si přihlášku do AK tam nenajdete, ocením, když ji napíšete sem pod článek do komentářů.
Jde mi totiž o toto: anketa má více možností a nedá se v jistém smyslu říct, že některá motivace je lepší než jiná. Některé motivace jsou ale zásadní pro to, zda má vůbec AK smysl. Autorský klub, to totiž není jen známý žebříček, jehož výstup se zobrazuje až na titulce. AK je pro mě v první řadě především společný blog klub.blog.cz, na kterém mohou členové sdílet svou tvorbu.
Proto je již jasné, že pokud by většina hlasů v anketě patřila možnostem jako „Aby se titulky mých článků zobrazovaly na úvodní stránce Blog.cz“ nebo „Jen ze zvědavosti, prostě jsem to zkusil/a a vyšlo to„, pak je to pro AK velmi, velmi špatná zpráva. AK je pro tyto blogery prostě jen takovým výtahem k větší návštěvnosti, a o společný blog AK se tudíž nezajímají.
Pozor, nechci zde líčit klasické nářky, že se správci o něco snaží, a narážejí na nízký zájem členů. Já zde chci zdůraznit, aby si stávající členové ujasnili, proč se vlastně do AK hlásili, a jaký to má pro ně význam. Pokud je odpovědí „být na titulce„, pak z toho plynou jen dvě věci:
1) váš blog do AK nepatří a měl by být vyloučen
2) nebo je klub.blog.cz zbytečný, a stačí na něm jen uvádět seznam členů.
Abych předešel nedorozumění – už vidím ty fámy o tom, že se bude z AK vyhazovat za to, že někdo nečte články na klub.blog.cz 🙂 – AK zde není od toho, aby členy nutil povinně číst „nějaké články“ na klub.blog.cz. AK je zde totiž od toho, aby se do něj už přímo hlásili pouze ti uživatelé, kteří už dopředu počítají s tím, že se zapojí do dění na blogu AK, a budou ho se zájmem sledovat.
Mohl bych se třeba ptát takto, zkuste to se mnou:
- AK má aktuálně 259 členů – jakto, že není pod každým článkem představujícím nováčka minimálně 100 komentářů živě diskutujících o novém členovi?
- Jakto, že se pod články na blogu AK objevují stále ty samé známé avatary několika málo uživatelů?
- Jakto, že správci nejsou zavaleni tvorbou 259 členů, kteří by dychtili po tom, aby jim na na blogu AK vyšel článek s jejich fotkou, nebo úvahou?
- V anketě na blogu AK – Maskot AK – ano či ne? – je aktuálně 195 hlasů pro možnost „Mně se to zdá jako skvělý nápad 😀. Já se ptám: zavalilo následně Čalamádu June 195 grafických návrhů na maskota? Že ne? Proč potom někdo hlasuje v anketě, jestliže se podle ní neřídí? Protože kliknout myší umí i cvičená opice, a proč si nezahlasovat v anketě, když už tam je? Automaticky očekávám, že pro tuto odpověď hlasuje POUZE ten, kdo maskota chce, a rovnou i nějakého navrhne. (Ono jaksi sedět na zadku, a naklikat si, že chci to a ono, hlavně když to udělá někdo jinej za mě, to by uměl každý, víme?)
Přijdou vám tyto otázky bizarní a naivní? Ne, je to přesně naopak, to jsou otázky, které zcela nutně vyplývají z toho, jak byl blog AK vymyšlen. Jsou tudíž dvě, respektive tři možnosti:
- Buď byl klub.blog.cz od začátku vymyšlen špatně, a jediné, co funguje, jsou vždy a jen jednotlivé blogy každého člena. Takovýto blogový komunismus „jeden blog patří stovkám lidí“ zkrátka nemůže fungovat. Pokoušet se o cokoli na tomto blogu tedy nemá smysl, a jediné, co tam má být, je seznam členů, jejichž články se poutají na titulce.
- Nebo to prostě funguje tak, že většina členů je šedá mlčící menšina, a aktivně se projevují jen výrazné osobnosti (z nichž ty nevýraznější se stanou správci), a je nutné se s tím smířit. Přestože někteří členové mlčící většiny občas i něco na blogu AK sledují, nikdy se nezapojují, a komentáře píšou jen vzácně.
- Anebo je stávající počet členů AK příliš malý, a nabídka projektů správců neoslovuje všechny. Větší členská základna by proto přinesla větší počet nadšenců ochotných se nějak zapojit do společného sdílení vlastní tvorby.
Co se snažím tímto článkem říci: AK bude vždy takový, jaký si ho uděláte. Můj vliv je zde minimální, mohu maximálně vymyslet některá pravidla (a v případě potřeby je pružně měnit), ale těžko mohu něco dělat s tím, aby to na blogu AK žilo. Ono se totiž nedá vyloženě říct, že by blog AK nežil – články tam vycházejí jak na běžícím pásu, návštěvnost je také slušná, a řada blogerů ráda o AK vede dlouhé diskuze na svých blozích (staré známé firmy tuší, koho mám na mysli).
Co je však zásadní: energie by se zde měla napnout nějakým produktivním směrem. AK by rozhodně neměl být o tom, abychom pořád jen diskutovali o tom, zda byl nějaký blog vyhozen neprávem, zda jsou podmínky moc přísné nebo měkké, zda se by něco mělo změnit či nikoli.
Neustálé diskuse kolem organizačních věcí jsou zkrátka neproduktivní – nikam nevedou, a pouze se v nich vyčerpává energie, která by se mohla – a měla – investovat někde, kde to má větší smysl. Což je krásně vidět na rubrice Provozní informace, jejíž 4 články jsou obsypány stovkami komentářů s živou diskusí.
O tom by ale přece AK být vůbec neměl! – stovky komentářů s živou diskusí by přece měly být spíše pod články v rubrikách Básnění, Kreslení světlem, Jak to vidím já, ad.
Blog AK mi občas trochu připomíná takový školní časopis. Většina studentů se o něj nezajímá, menšina ho čte, a pouze drtivá menšina ho píše. Pokud ale na něj přijde řeč, každý má hned dlouhý seznam připomínek, jak on by to udělal lépe, a co mu na něm všechno vadí, ačkoli si sám nikdy napsat takový článek do školního časopisu nezkusil.
Dvě rady na závěr:
- Pro členy: zkuste se zamyslet, jaký smysl pro vás AK má, a proč se (ne)zajímáte o dění na blogu AK. Svou odpověď směřujte na blog AK, nikoli ke mně, abych udělal s klubem zázraky.
- Pro nečleny: zkuste se před podáním přihlášky zamyslet, zda se budete chtít po svém přijetí zapojit do dění na blogu AK, případně stát se správcem. Pokud se hlásíte jen kvůli propagaci na titulce, pak bych snad i radil si přihlášku ani nepodávat.
od sebe k sobě 