Rozhovor: Blackwish

V lednovém příspěvku do pravidelné rubriky Rozhovory tentokrát najdete rozhovor s blogerkou vystupující pod přezdívkou Blackwish.

Blackwish, autorka blogu blackwish.blog.cz

  • Na internetu se o tobě dá najít celá řada osobních údajů – jmenuješ se Silvie Chrudinová, je ti 17 let, jsi z Brna, studuješ Biskupské gymnázium, jsi zadaná, baví tě hudba… Je něco z tvého soukromí, co si snažíš hlídat? Proženeš třeba své jméno čas od času vyhledávači, abys zjistila, co se o tobě dá najít?
Tak určitě jsou věci, které nezveřejňuji. Třeba informace o blízkých osobách – rodině, kamarádech a podobně. Jinak informace, které jsi uvedl, se už dají najít snad na každého. Vždyť jenom Facebook je hotová kniha informací.
Je pravda, že občas se vygooglím a zjišťuju o sobě docela zajímavé věci 🙂
  • Našel jsem tě mj. na Fotopátračce, máš tam pár zajímavých fotek. Lákala by tě kariéra modelky, nebo se dnes každá druhá dívka v tvém věku nechá fotit profíkem v ateliéru, aby měla nějakou hezkou profilovou fotku na Facebook?
To je pravda, hodně slečen se nechává fotit, je to jakýsi trend. Já nejsem výjimkou, focení mě hodně baví. Mám pár kamarádů fotografů, se kterými fotím a vždycky je to ohromná zábava. Modelkou bych ale být nechtěla, nemám na to ani postavu, ani psychiku 🙂 I když je pravda, že nějaké profi focení by mě docela lákalo 🙂
  • O tvém blogu jsme se zde kdysi již zmínili v rubrice Úspěchy. Jak pokračuje tvoje dráha redaktorky v magazínu VolumeMax? Dostala ses na nějaké zajímavé akce, o kterých jsi psala? Doporučila bys čtenářům tohoto blogu v nejbližší době nějaký koncert nebo třeba CD tvé oblíbené kapely?
Pro Volume pořád píšu, dokonce jsem dostala nabídku od dalšího webzinu, ale na ten už bohužel nemám čas . . . Takže Volume je pro mne, když nepočítám blog, prioritou. Loni jsem navštívila kolem padesáti akcí a všechny byly dokonalé! Moje reportáže z některých z nich si můžete na Volumemax přečíst. Doporučuje se těžko . . .
Nemyslím si, že zrovna tento blog čtou lidé, které by zajímala moje metalové doporučení. Koho by to přece zajímalo, tak mám vše na blogu 🙂
  • Kupuješ si vůbec klasická hudební CD, nebo je celá tvá hudební sbírka uložena někde v počítači v MP3 formátu?
Snažím se hodně podporovat tuzemskou scénu, takže kupuju CD českých kapel. Zahraniční „velké“ kapely si stahuju, nemám pocit, že by ty peníze potřebovali, podporuju je spíš tím, že chodím na jejich koncerty.
  • Zaujalo mě, že máš na svém blogu v menu svou fotku – považuji to za vzrůstající trend, kdy fotky blogerů nacházím na stále více blozích. Ostatně i kolega kdysi navrhoval, aby i Srdce Blogu mělo v menu fotku jeho autorů. Myslíš, že anonymita blogerů vychází z módy, a stále více blogerů přichází na chuť odhalení, nebo jsi pořád v silné menšině?
Stále více lidí má v poslední době snahu se nějak zviditelnit, takže toto je logickým důsledkem. Ale myslím si, že je fajn, když má autor na blogu svou fotku, obzvlášť, když píše o sobě, nebo o tom, co ho baví a co dělá ve volném čase.
  • Mimochodem, řekl ti už někdo, že na té fotce se sluchátky (viz níže) vypadáš jako Avril Lavigne? 🙂
Ne . . . to mi nikdo neřekl 😀 Nevím teď, jestli to mám brát jako kompliment 🙂
  • Líbí se mi tvoje fotka s Krchovským (viz níže), jak vzpomínáš na setkání s tímto kultovním básníkem?
To bylo úžasné! Krchovský asi hodinu četl své geniální básně v jednom brněnském klubu. Když pak seděl u baru s pivem, neodolala jsem a poprosila fotku. Krchovský svolil, za což jsem ohromě vděčná, protože vím, že je to plachý člověk a popularitu příliš nemusí.
  • Fotíš, natáčíš, zpíváš, píšeš, co z toho tě nejvíc baví? Chtěla by ses tím třeba jednou živit?
To je problém, že mě baví tohle všechno, ale na nic nemám tolik času, kolik bych chtěla. Po maturitě chci jít na VOŠP (Vyšší odbornou školu publicistickou) do Prahy, chtěla bych být redaktorem, reportérem, nebo něco podobného, takže táhne mě to sem. Ale jinak pořád sním, že třeba jednou prorazím s kapelou 😀
  • Hlásíš se ke stylu gothic? Tvůj blog tak na mě aspoň působí, stejně jako tvé stylizované fotky (mj. i soutěžní autoportrét v naší poslední soutěži, viz níže).
To je právě věc, kterou si spousta lidí plete. Já nejsem gothik, i když jsou kapely co se mi líbí, ale metalista. Poslouchám hlavně gothický metal (který má však s gothikou společný jen název a částečně image), a protože takto jsou laděné mé fotky, tak lidé, kteří metal a gothiku moc neznají, to mohou zaměňovat.
  • Oblíbeným tématem posledních měsíců jsou dívčí blogy – jak se k nim stavíš? Máš potřebu se vůči nim vymezovat a patří podle tebe do Autorského klubu?
Jak jsem psala výše – hodně lidí se chce zviditelnit. Blog je pro mladé slečny možnost, jak si zahrát na celebritu, nebo modelku. Nemám jim to za zlé, dokonce to z části i chápu, do Autorského klubu ale, dle mého názoru, nepatří.
  • Nedávné téma týdne YAOI odhalilo pro mnohé překvapivou popularitu tohoto fenoménu mezi uživateli Blog.cz. Takže co ty a Yaoi?
Dokud nebylo YAOI tématem týdne, vůbec jsem netušila, že něco takového existuje, Když jsem se to dozvěděla, připadalo mi to . . . úsměvné 🙂
  • Tvůj blog bude v únoru slavit tři roky existence, jak dlouho ještě myslíš, že tě bude bavit ho psát? Máš i skupinu fandů na Facebooku (aktuálně 364 členů), a na návštěvnost si též nemůžeš stěžovat (9587 návštěv v prosinci 2010). Co bys poradila blogerům, kteří jsou nespokojeni s malou návštěvností?
Blogování mám opravdu ráda a nemyslím si, že bych v nejbližší době psát přestala. Hrozně mě baví ta propojenost blogu s realitou. Co bych poradila ostatním? Já osobně se snažím psát zajímavě, tématicky, krátce (ověřila jsem si, že dlouhé články nikdo nečte) a hlavně ani ne moc a ani ne málo.
  • Na závěr tradiční volná otázka, ve které o sobě můžeš říct cokoli, co v rozhovoru nezaznělo, a současně tak pozvat čtenáře na svůj blog.
Ahoj! Koho by zajímal blog jedné malé blonďaté metalistky, tak vás ráda uvítá!
  • Díky za rozhovor.
Chcete se o zpovídané Blackwish a její tvorbě dozvědět více? Navštivte její blog na adrese blackwish.blog.cz

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: