Foto: atisa.blog.cz
ten blog je založený proti mě a já to tak nechci.
Majitelka kopíruje bez dovolení moje fotografie a znehodnocuje je sprostými poznámkami a fotomontážemi bez dovolení.
Abych řekl pravdu, tak tyhle stížnosti, které mi chodí, jsou vždy nejsložitější a nejošidnější při rozhodování.
Na jedné straně stojí svoboda slova. Právě naše blogy jsou určené k tomu, abyste mohli svobodně napsat cokoliv chcete, co si myslíte. Jestli si myslíte o někom, že je vůl, budiž. Taky jich několik znám.
Na druhé straně si někdo může myslet totéž o vás a taky to o vás bude chtít napsat. Kde na blozích končí svoboda slova, tam začíná kyberšikana. První podporujeme, druhé rozhodně ne.
Abyste věděli podle čeho o vašich stížnostech na antiblogy rozhoduji, dal jsem dohromady čtyři jednoduchá pravidla jak rozlišujeme svobodné šíření názoru od šikanování.
Jak psát na ošidná témata:
1) Neschovávejte se v anonymitě. Jestliže píšete svůj názor na někoho konkrétního, třeba i zamítavý, pište ho pod svým celým jménem. Jste-li skálopevně přesvědčeni, že to není dobrý člověk a zaslouží si, aby se to vědělo, musíte svůj názor také obhájit.
2) Názor a nadávka jsou dvě rozdílné věci. Stejně tak jako argument a urážka. Používejte výhradně to první.
3) Nepoužívejte na podporu svých argumentů nic co vám nepatří. Fotografie dotyčného na jeho blogu jsou pro vás tabu. Jestliže na ně chcete poukázat, odkažte na ně.
4) Ctěte soukromí svého odpůrce. Nezveřejňujte jeho osobní údaje, kontakty nebo potají vyfocené fotografie, pokud k tomu nemáte závažný(!) důvod (třeba pokud ho chcete usvědčit ze lži).
Budete-li dodržovat těchto pár pravidel, pište co chcete o kom chcete. Blogy jsou tu od toho.
Jestliže někdo tyhle pravidla porušuje, nebojte se ho nahlásit. Každou stížností se zabýváme.
od sebe k sobě 