Máme se rádi, nemáme se rádi

     Foto: atisa.blog.cz    
Budem se mít rádi, budem o sobě psát blogy. Tentokrát o jednom z nejkomplikovanějších problémů, které vás trápí – antiblogy.

Dobrý den, prosím, můžete nějak zasáhnout proti blogu xxxxx, protože zveřejňuje mé fotky a přidává k nim ponižující a urážlivé poznámky?

ten blog je založený proti mě a já to tak nechci.

Majitelka kopíruje bez dovolení moje fotografie a znehodnocuje je sprostými poznámkami a fotomontážemi bez dovolení.

Abych řekl pravdu, tak tyhle stížnosti, které mi chodí, jsou vždy nejsložitější a nejošidnější při rozhodování.

Na jedné straně stojí svoboda slova. Právě naše blogy jsou určené k tomu, abyste mohli svobodně napsat cokoliv chcete, co si myslíte. Jestli si myslíte o někom, že je vůl, budiž. Taky jich několik znám.

Na druhé straně si někdo může myslet totéž o vás a taky to o vás bude chtít napsat. Kde na blozích končí svoboda slova, tam začíná kyberšikana. První podporujeme, druhé rozhodně ne.

Abyste věděli podle čeho o vašich stížnostech na antiblogy rozhoduji, dal jsem dohromady čtyři jednoduchá pravidla jak rozlišujeme svobodné šíření názoru od šikanování.

Jak psát na ošidná témata:

1) Neschovávejte se v anonymitě. Jestliže píšete svůj názor na někoho konkrétního, třeba i zamítavý, pište ho pod svým celým jménem. Jste-li skálopevně přesvědčeni, že to není dobrý člověk a zaslouží si, aby se to vědělo, musíte svůj názor také obhájit.

2) Názor a nadávka jsou dvě rozdílné věci. Stejně tak jako argument a urážka. Používejte výhradně to první.

3) Nepoužívejte na podporu svých argumentů nic co vám nepatří. Fotografie dotyčného na jeho blogu jsou pro vás tabu. Jestliže na ně chcete poukázat, odkažte na ně.

4) Ctěte soukromí svého odpůrce. Nezveřejňujte jeho osobní údaje, kontakty nebo potají vyfocené fotografie, pokud k tomu nemáte závažný(!) důvod (třeba pokud ho chcete usvědčit ze lži).

Budete-li dodržovat těchto pár pravidel, pište co chcete o kom chcete. Blogy jsou tu od toho.

Jestliže někdo tyhle pravidla porušuje, nebojte se ho nahlásit. Každou stížností se zabýváme.

Krutomluv

Publikoval Jakuta

Četla jsem, že žena dva roky po nástupu na rodičovskou, prožívá nejhlubší pád svého sebevědomí. Určitě to byl moudrý článek. O tom, co sebevědomí udělá během dalších přibývajících roků bez sociální masáže v zaměstnání, nepsali. Každopádně jsem se nestala nejlepší matkou na světě (ano, to jsem v plánu měla), zjistila jsem, že vařit-prát-oblékat-žít ekologicky nejde (to jsem aspoň zkoušela), nenaučila jsem se nový jazyk (to možná ještě zkusím), ani nazaložila firmu, nedodělala doktorát ani nezískala nový titul, nepohnula lokální ani světovou politikou, nezačala chovat včely... Zkrátka, že není nic, čím bych se tu blyštěla a jiskřil Jediné, co trénuji donekonečna je trpělivost, plánovací + slaďovací schopnosti a odvahu. Běhání a psaní blogu jsou dva úniky, které si držím chráněné jako výsostné vody jejího veličenstva. To je to, co mě spojuje s dobou bez dětí a co mi umožňuje vracet se pouze a jenom k sobě. Obé je zdrojem endorfinů. Kladný vliv běhu pociťuje zejména rodina - když se vrátí úplně jiná žena/máma. A když blogem potěším někoho z vás, bude to bezmezně těšit i mě. Jiné ambice nemám. Světlu vstříc!!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: